Proč mi nebylo přáno vrátit se k blogu podle plánu

Ehm, ehm. Ano, vím, že je zase pozdě. Že jsem chtěla psát častěji než za měsíc. Ale uznejme, že už i to je pokrok! :-D

Bylo toho teď hodně, od Vánoc se to vezlo a až teď se to všecko zlepšuje. :) Vánoce byly náročné. Hufča, náš starší pes, umřel. V březnu by mu bylo třináct, což je dost slušný věk. A nikdy nebyl nemocný. Nikdy. Jen ho jednou švihlo v zádech, ale jinak... a během týdne, zlatého adventního, byl pryč.

Víc nic. Ještě je to moc živé.

Díra po něm byla bezedná. Na hrubý pytel hrubá záplata. A úkol vyrovnat a rozšířit naše řady padl na nejmladšího. Ne, nemám mladší sourozence. :-D

Surfování na netu bylo jen takové předběžné a sebemrskačské. Mimi jsme chtěli až na přeomu jara a léta, protože jsme chtěli dole položit nové podlahy. Pak jsme dostali na prcka skvělé doporučení, ale byl k odběru už za dva týdny. No přece si do toho bince nevezmeme štěně? Ještě se přerazí...

Když zbývaly poslední dvě hodiny do termínu, kdy jsme se měli rozhodnout, aby mohl být prcek postoupen dalším zájemcům, volal nám ten hlavní řemeslník, že materiál visí někde *někde*  a že s přestavbou můžeme začít tak za dva měsíce. Nejdřív.

A tak jsme si jeli pro škvrně, které se otrkalo neskutečně rychle a už tu řádí jak černá ruka, takže jsme všichni střídavě na mateřské. :-D

Orin Poklad Doubravky :)

Ostrá fotka je velký, velký úlovek! ;)

Yeeeeeeeeeeeeeeeah! :-D