Tlapka | Tlapkou psáno

Při luxování auta člověk myslí na různé věci, jen aby se tolik nesoustředil na kravál vysavače - obzvlášť, pokud daný člověk tento zvuk nesnáší. Od ryze praktických a aktuálních věcí jsem se ale nakonec přenesla až ke konci letošního roku. Nedalo to tolik práce, jak by se mohlo zdát.

Ha - jaro je tu. Bylo na čase, mezi námi. :-D Tak třebas dneska byla obloha úplně čistá - cestou ze školy jsem nezaznamenala absolutně žádná oblaka ^{Zato sněženky, pampelišky a sedmikársky ano :)}. Po dlouhé době jsem místo křupání sněhu slyšela takový ten zvuk, co doprovází smyk tenisek na štěrku. :-D Zjištění: je třeba si odvyknout na skluzové vybírání zatáček.

Abych se vyhnula štěrku, chtěla jsem zvesela skočit na obrubník a trochu si na něm zabalancovat. Akorát jsem se trefila zrovna na vyviklanou část, která se mnou odmítla spolupracovat a zhoupla se pode mnou. Ale ustála jsem to! :-D ^{Kdy já vyrostu, jestli teda vůbec...??!}

Jsem nejspíš historicky první člověk, který si při volejbale NĚJAK zadřel třísku.

Vytvořila jsem algoritmus, ve kterém pomocí rad "Přidej!" a "Uber!" hádám číslo náhodně vybrané počítem v rozmezí čísel: 0-70. Zadala jsem číslo 17 (považované za číslo totální destrukce) a uhádla jsem na první pokus. xD

Nejsem pověrčivá. Teda - myslím. Na dřevo klepu, ale abych se klepala kvůli nechvalně známému datu, to ne. Nicméně když jsem ráno stala a viděla jsem mžitky před očima a chvílema ani to ne, došlo mi, že tohle nebude nejšťastnější den.

A kdyby jenom jedna...