Tlapka | Pondělí šestnáctého...

...pátky třináctého bez problému trumfne, co se nehodovosti týče.

Když vynecháme události dopolední a raně odpolední (uá, definice školy! :-D), pak se vžijme do situace, kdy přicházím domů. Uvítala mě babka a začala mi předvádět odpudivou hrču na noze. Že prý ráno spadla na chodbě. Pak začala děsně kulhat a vzdychat, usedla do křesla a dala mi pokyn, ať jí na to dám ruce. Když jsem jí ošahávala už tak dvě minuty, sebrala jsem odvahu zeptat se, co a proč to dělám. Prý, když mám furt ledové ruce, tak jí to zchladím, než přijde mamka a najde takový ten gelový ledový pytlík. :-D

Mamka došla nejen s chladítkem, ale taky se zprávou že děda (ale z druhé strany) je ve špitále. Že prý mu bylo slabo a pomalu nemohl ani vstát. Už je mu líp, ale v nemocnici zůstal na nějaké testy. Testy jiného typu mě taky čekaly, čili jsem se šla učit. Navečer jsem tedy fyzicky i psychicky unavená odešla zrelaxovat se do vany. Byla mi zima a bolelo mě za krkem, tak jsem se rozhodla vyhřát si staré kosti. :-D

Rochnila jsem se v té teplé vaně asi půl hodiny. Pak jsem vylezla, začala se sušit a najednou si říkám, co to je za fleky na té protiskluzové podložce na zemi? Krev? Cože? Odkud? Pak jsem si všimla stejně zabarvené nohy. Když jsem si sedla a otočila nohou, abych našla zdroj krvácení, další várka chlístla na kobereček a utvořila další flek.

Sakra, pak nemám být chudokrevná. :-D

"Mami?!" zahulákala jsem, neb mi bylo jasné, že zastavit ta jatka a zároveň najít to, o co jsem se pořazala, nestihnu. A bude lepší to najít, jinak by se mohl zmrzačit ještě někdo další. Rodinku můžete varovat, ale psy ne.

"Co je?"

"Pojď jsem, prosím tě." Sakra, takový malý škrábanec a tolik krve?

"Proč?"

Ta mateřská láska mě jednou zabije, než mě napadne dobrý důvod, tak asi seschnu.

"Ale nelekej se, jsem celá od krve!" zahulákala jsem, ale nevím, jestli mamka slyšela, protože zrovna otevřela dveře.

Mamka nejdřív vrhla nechápavý pohled na fleky na koberci, mě, jak si prohlížím nohu od krve až nad kotník (Gravitace na kapaliny nepůsobí, nebo co, proč tam?) a pak mi na nohu pleskla mokrý kapesník. Představte si, že se půl hodiny rochníte v tak teplé vodě, až se vám motá palice, a když vylezete, kouří se vám z kůže. A do dvou minut vám někdo na nohu namotá šnuptychel namočený v extrémně ledové vodě.

Na infarkt není nikdy pozdě.

No, po chvíli se nám povedlo zastavit ten rudý příval, nicméně, o co jsem se pořezala, to se nezjistilo, ani když jsme prolezly koupelnu po kolenou. Nabízím námět k zamyšlení - o co se lze pořezat ve vykachličkované koupelně, kde kromě neškodného protiskluzového koberečku není na zemi absolutně nic? :-D