Tlapka | Pátek třináctého

Nejsem pověrčivá. Teda - myslím. Na dřevo klepu, ale abych se klepala kvůli nechvalně známému datu, to ne. Nicméně když jsem ráno stala a viděla jsem mžitky před očima a chvílema ani to ne, došlo mi, že tohle nebude nejšťastnější den.

Bylo mi zase jednou blbě a tak jsem si hověla doma. S hadrem na hlavě, kofeinem ve skleničce a nohama nahoře. Poučena mým minulým kříšením, nedala mi mamka do koly rum. Minule jsem takhle na lačno pozřela jednu skleničku a měla jsem pak výtlem úplně ze všeho, no ale aspoň mi bylo fajn. :-D

Udělala jsem si dole u babky pelech, zalehla do něj a vstřebávala kofein. Pak jsem doháněla kyslíkový dluh ze smíchu, neboť babka se nadchla a vyhrabala náš rodinný digitální tlakoměr. Ano, to heblo, které babka otestovala na dědovi a ten pak celý pobledlý upaloval do špitálu s tím, že ho každou chvíli raní mrtvice. :-D Měla jsem za to, že ho tehdy vyhodil, ale babka ho nějak zachránila a nyní aplikovala na mně. Nejdřív změřila sebe, aby zjistila, že funguje. Pak to namotala na mě a opakovaně jí přístroj ve výsledku házel ERROR. :-D

Po třech pokusech konstatovala, že jsem nezměřitelná a ponechala mě pro změnu zelenému čaji. :-D

Ze začátku mi bylo blbě, ale pak se kofein chopil práce, dala jsem si nohy dolů z výšin polohovací matračky, deset minut čekala, až se prokrví a já je znovu ucítím, posnídala jsem a zase zalehla. Bylo mi blbě, že se mi nechtělo dopsat ani tu slohovku, co jsme včera dostali za úkol na pondělí. Při této příležitosti jsem taky zjistila, že má mě češtinářka tak trochu za workoholičku. Češtinu jsme měli totiž navíc, tak nám profesorka řekla, že pokud budeme zticha, můžeme si dělat co chceme. A jestli si chceme ušetřit práci doma, můžeme už si psát sloh. Na konci hodiny, kterou většina třídy proflákala, se na mě tak divně podívala a řekla mi, ať si nechám taky něco na doma. :-D

Líbí se mi, jak už mě za ty roky pochopila. :-D Prý: "Opovažte se psát rádoby vtipné blbosti a radši se nepouštějte do nějakých složitějších myšlenek a zápletek. Jedna A4 mi BOHATĚ stačí. Míšo, ty si piš, jak chceš a kolik chceš, u tebe problém není. Posledně jsem tě předčítala dálkařům." :-D Ach bože. Jednou ji popíšu takové ty střípky, co se u nás odehrávají. No, to až jindy... :-D

Babka se nadchla a ukazovala mi staré rodinné fotky. Taky síla. Ještě, že moje jsou *někde*. Pak jsme měly vysoce záživnou debatu o hodinách.  :-D

"Ty hodiny zabimbaly jenom jednou... to je jedna, nebo půl jedné?"

"Půl jedné."

"Jak to víš?"

"Podívala jsem se na ně..." :-D

Následně babka řekla, že když se nechci dívat, kolik je, můžu si počkat, až odbijí půl druhou. Načež jsme se začly obě smát, neb nám došlo, že i o půl druhé bimbají jen jednou. :-D Dobře, to už víte, která bije, protože jednou bijí třikrát v řadě jen mezi půl jednou a druhou hodinou. :-D Ale co když se vzbudíte v noci? To nemůžete vědět, kolikrát už odbíjely! :-D

No, ehm. :-D Jsem mimo, já vím. :-D Nebudeme to tady teď rozebírat. :-D

Berte to všecko s nadhledem lidi. Za měsíc je tady pátek třináctého znovu! :-D