Právě teď je to podle údajů u mého prvního článku vůbec na minutu přesně, co jsem vstoupila před devíti lety do blogové sféry, byť na jiném serveru. Příští rok oslavím bloggerské kulatiny a přijde mi to vtipné, protože jsem s internetovým zápisníkem tím pádem strávila skoro polovinu svého života. :-D Jsem docela hrdá na to, že i když moje blogování má za sebou různé fáze, nevystřídala jsem mnoho adres - pouze dvě, první a poslední. Ale svůj velký podíl na tom má píše.cz, na které až na pár maličkostí nedám dopustit, takže nemám žádné uprchlické tendence. :) Tudíž, díky adminovi i čtenářům ze všech možných serverů i bez vlastní adresy, kteří mi zachovávají přízeň. Za rok to určitě nějak oslavíme! :D

Kdyby někdo zkoumal časy a data publikování mých příspěvků sem, zjistí, že mám ráda určitá čísla a některá se opakují víc než jiná. Například ta dnešní, motivovaná tradicí - vážení, právě teď je to sedm let, co sem píšu. Vypusťte rachejtle a Krakena!

Věnovala jsem svůj vlastnoruční výrobek pro dobrou věc. V životě bych neřekla, že někdy vyprodukuju něco, co bude k světu a nebude to příjímáno s takovou tou útrpnou mateřskou láskou, s jakou máme vystavené moje úděsné výrobky z keramického kroužku. A dokonce je šance získat za to peníze!

Boudicca nedávno zveřejnila jednoduchý DIY návod na výrobu stojánku na náušnice. Boudicca je šikovná. Produkty mé manuální aktivity by se styděl ukázat i žák zvláštní školy na charitativní výstavě, ale vzhledem k tomu, že se mi teď tak nějak nedaří nic jiného, zařekla jsem se, že to zkusím. Zítra mám konzultace k bakalářce, tak snad to zase nebudu muset hodit všechno do školy, ale nemám teď na čem pracovat (knížky na další práci mám teprve objednané v knihovně), tak jsem dala hlavě oddech a vrhla se na tvoření.

Kdo sem chodí (a že je vás dost, viz dále :D), ví, že si na číslech o návštěvnosti moc nezakládám. Mnohem více pro mě znamenají komentáře - že se v nich můžu pozdravit se stálými návštěvníky a vyměnit si s nimi zážitky. Nebo přivítat nové, to mám taky moc ráda. :D Ale je to pár dní, co blog překonal další magickou hranici, a to by se ignorovat nemělo. :) Uvítala jsem zde návštěvníka č. 50 000. Trvalo to sice roky a roky, ale evidentně se teď návštěvnost zvyšuje, protože č. 40 000 sem zavítalo v lednu (lidi, vždyť je krásně, běžte radši ven! :D). A můj blog je podle statistik na úvodní straně 5. nejlepší dle hodnocení ostatních bloggerů odtud. Lidi, děsíte mě! To je, jako byste mě brali vážně. :D Nevím, jak vyjádřit svou vděčnost za vaši pozornost, aby to nebylo klišé. :D

Každopádně tou legendou z nadpisu nejsem já. Tou legendou je Tanec houbiček, nejčtenější článek za poslední rok. Lidi, děsíte mě! :D

... a vlastně i nahlas! :) Že si užijete své Vánoce, ať už to pro vás znamená cokoli. A že rok 2014 bude lepší, než tenhle končící, ať už pro vás byl jakkoli úspěšný. :)

Hlavně v klidu a ve zdraví.

Včera mi Terka představila krásnou blbinku. A protože ráda sdílím radost, tak vám ji představím. Ale ne, že mě pak budete kamenovat! ;)

Jde o GeoGuessr, hru aloženou na Google StreetView. Stránka vás náhodně vyplivne na nějakém místě po celém světě.

Někde.

Kdekoliv.

U irské pastviny, na brazilském pobřeží, na římské hlavní ulici, u rumunské skládky, v kanadském lese, v japonském velkoměstě, na australské pouštní dálnici mezi ničím a ničím...

A v nemáte páru, kde jste. Vaším úkolem je si to tipnout na mapě světa, přičemž se můžete pohybovat a otáčet si výhledem (stejně jako v klasickém StreetView), čímž můžete odhalit různé indicie - krajinu (Hory, rovina? U vody? Stromy - jehličnaté, listnaté nebo divné?), značení cest, lidi (obličeje jsou romazané, ale barva kůže nebo styl oblečení napoví), dopravní prostředky, architektura... Nejideálnější jsou nápisy ve městech a ukazatelé podél cest. V lepším případě najdete přímo název města, ale většinou se vám povede aspoň odvodit, jestli jste v Asii, rusky/anglicky mluvících zemích nebo úplně jinde. :)

Když se tedy něčeho dopátráte (nebo si to aspoň myslíte), odkliknete svůj tip na mapu světa a podle toho, nakolik jste byli blízko, dostanete body. Série čítá 5 tipů, náš rekord je přes 17 000, tak se ukažte! :D

Samozřejmě jsme se při hře nevyhnuly komickým situacím. Jako když jsme celé šťastné objevily značku "Pozor, klokani" - a přitom jsme byly v Texasu. Skvělé taky bylo naše bloudění u japonské zoo, kde nás mátla kombinace jasně viditelných lam, papoušků a zeber. :D A když jsme byly ve městě s nápisy v azbuce, kde na každém rohu byla lékárna, myslely jsme, že jsme u Černobylu. :D

Cestování zdar!

Začalo to nevinně, tentokrát ani ne po víně. Spíš po migréně, která se mi protáhla na dva dny, mě osvítila inspirace a splácala jsem záhlaví, které momentálně vidíte. Pokud ne, stiskněte F5. Pokud ani poté ne, tak holt nejsem tak dobrá, jak si myslím. :-D

Je načase odstranit olympijský design a dát ho do galerie. A vystřídat novým...

Tak co říkáte na medaile? Jsem spokojená, čekala jsem jich tak 6-7 a máme jich víc, a to třeba Kateřina Emmons nepřidala tu svou očekávanou. Celkově jsme měli v některých případech smůlu na těsné nepostupy nebo nemadailová umístění. :) Nejvíce jsem si užila asi závod Vávry Hradilka, Davida Svobody a Jardy Kulhavého. To byly nervíky... a pak naštěstí i radost! :) Myslím, že zrovna na sportovce můžeme být docela hrdí...

Kdo se chcete zasmát, přečtěte si tenhle článek. Golfistky a tuniští pětibojaři jsou nejlepší! :-D

No, a já odjíždím. Zítra jedu na víkendový pobyt. Ano, jedu na víkendový pobyt v termínu pondělí až středa. :-D A poprvé budu řídit já, odkázaná na sebe a navigaci mého drahého. Asi je holt čas si zvykat, že nebudu mít věčně u spolujezdce ty autoškolácké záchranné pedály.

Děsím se, co všecko potřebného zapomenu doma. :-D

Mějte se tu krásně. A ve středu jsem tu snad jako na všech těch koních, co budu mít pod kapotou. :)

Spoustě lidí se směje velká část populace. Ať jde o komiky, o neskutečně hloupé celebrity nebo zloděje, který napíše přímo z vloupačky status na Facebook. Ovšem pokud se o někom vypráví vtipy, kterým se nesmíte (a netroufnete) zasmát, pak je jejich terčem Chuck Norris.