Vítejte!
Blog už toho pamatuje dost - víc než já. Jsem ráda, že jste sem zavítali. A ještě radši, pokud se sem vracíte. :)
Mozaika ze života a myšlenek začínající učitelky, která se někdy (zbytečně) bojí, hloubá nad budoucností, dělá trapasy, sleduje a hraje tenis, pokouší se o vaření, přivydělává si, čte, plánuje, ráda hraje deskové hry, ale věčně nemá s kým, žije s poněkud potrhlou rodinkou a hlavně o tom všem píše. :-)
Inkognito fáze
Čas pádí, tak pro tentokrát ještě jednou o tom, jak usilovně formuju malé Tlapče.
Neviditelná fáze
Omlouvám se za monotematickou sérii článků, ale asi chápete, že když něco takového tutláte tak dlouho, tak to pak asi musí ven. :-) Komu tedy ještě moje dvojjedinost neleze na nervy, poslužte si. Tentokrát na téma: jak (ne)poznat, že jste v tom. V opačném případě můžete zkusit nový zaheslovaný článek.
Všechno má svůj důvod
Původní představa o průběhu dnešního dne byla jiná. Ale ani různé peripetie by neměly překazit to, co se na dnešek chystalo. Myslím, že i ti, kteří se nezúčastnili srazu píše.cz, nebo nemají přístup pod heslo, si zaslouží znát odpověď na pár otázek.
Proč jsem přestala brát schody po dvou.
Proč si okamžitě zavazuju rozvázané tkaničky.
Proč jsem přestala dobíhat tramvaje.
Proč chodím u zábradlí.