Tlapka | Tlapkou psáno

Věnovala jsem svůj vlastnoruční výrobek pro dobrou věc. V životě bych neřekla, že někdy vyprodukuju něco, co bude k světu a nebude to příjímáno s takovou tou útrpnou mateřskou láskou, s jakou máme vystavené moje úděsné výrobky z keramického kroužku. A dokonce je šance získat za to peníze!

Bez diáře jsem jako bez hlavy, takže když jsem se blížila ke konci toho posledního, úkol zněl jasně - co nejdřív sehnat náhradu. Vzhledem k tomu, že jsem používala diáře na školní, ne kalendářní rok, byly možnosti tři - pokračovat ve školním rytmu, koupit nějaký diář ještě na rok 2014 a srovnat se s ostatními, nebo sehnat nějaký, který začíná v půlce roku - a světe, div se, třetí možnost existuje!

Jsem tak uvědomělá občanka, že mi nestačí volit, ale dostala jsem se až do volební komise. Už jsem tam byla při minulých komunálkách a líbilo se mi, že mě nuda tam donutila udělat spoustu věcí do školy a ještě jsem dostala nějaké to "kapesné".  Tak proč nevyužít šanci, která se nabízí, že?

Nedávno jsem se tady přihlásila k inzerci pro Nekupuj. Adoptuj! a slíbila vám pokračování s konkrétními zážitky z inezrce. Tak hurá na ně!

Pozn. Článek hovoří i o možnostech, jak můžete pomoci i vy. Nejde ale o žádnou agitku, lanaření všech k záchraně světa a fanatickou propagaci, ale o prostý popis situace. :)

V pondělí jsem se vrátila do práce. Byla jsem dost vynervovaná, i když jsem věděla, že loni i předloni to klapalo, teď mi byla představa, že si stoupu před partu dětí, nějak proti srsti. Že to nebude dobré, jak to zvládnu a taková ta moje klasika. Ale když jsem si udělala přípravy, zapnula v práci interaktivku a šla si dolů k šatnám vyzvednout děti a představit se rodičům, když už nebylo zbytí, tak jsem se zklidnila a šlo to fajn. Rodiče se usmívali a děti byly úplně nadšené z tabule, když jsem jim ukazovala, že se na ni píše i prsty. Pak jsem šla odevzdat předškoláckou skupinu a vzala si školáky. Děti z 2. - 4. třídy a dva sedmáci. Takže paráda, budu dělat troje přípravy. :D Ale nevadí mi to. Hlavně, ať jsou děcka v pohodě a rodiče spokojení.

Mimochodem, letos mám úplně jiné děti než loni. Předškoláky učím vůbec poprvé, ale ve školní skupince nemám ani jednoho zloňska, jsou tam i ti sedmáci a "podařilo" se mi něco nevídaného - napříč všemi skupinami loňskými i letošními nemám žádné opakující se jméno! :D A na první příležitost se provalila i zřejmě největší kecka, jeden klučina mě hned ve dveřích uvítal (ne já jeho) s tím, že to tu zná, že už sem chodí na kroužky čtvrtý rok a osobně na třetí počítač od dveří nainstaloval Minecraft. Komunikativní děti jsou radost. :D A pak mě rozsekal tím, že když mu po dlouhé době naskočil monitor u počítače, s naprostou samozřejmostí zahlásil: "Heuréka!". :D