Jsem tak uvědomělá občanka, že mi nestačí volit, ale dostala jsem se až do volební komise. Už jsem tam byla při minulých komunálkách a líbilo se mi, že mě nuda tam donutila udělat spoustu věcí do školy a ještě jsem dostala nějaké to "kapesné".  Tak proč nevyužít šanci, která se nabízí, že?

Asi před půlrokem jsem si nechala laserem odstranit znaménko. A protože to je záležitost, o níž může uvažovat dost lidí, podělím se ve zkratce o své zkušenosti.

Nedávno jsem se tady přihlásila k inzerci pro Nekupuj. Adoptuj! a slíbila vám pokračování s konkrétními zážitky z inezrce. Tak hurá na ně!

Pozn. Článek hovoří i o možnostech, jak můžete pomoci i vy. Nejde ale o žádnou agitku, lanaření všech k záchraně světa a fanatickou propagaci, ale o prostý popis situace. :)

V pondělí jsem se vrátila do práce. Byla jsem dost vynervovaná, i když jsem věděla, že loni i předloni to klapalo, teď mi byla představa, že si stoupu před partu dětí, nějak proti srsti. Že to nebude dobré, jak to zvládnu a taková ta moje klasika. Ale když jsem si udělala přípravy, zapnula v práci interaktivku a šla si dolů k šatnám vyzvednout děti a představit se rodičům, když už nebylo zbytí, tak jsem se zklidnila a šlo to fajn. Rodiče se usmívali a děti byly úplně nadšené z tabule, když jsem jim ukazovala, že se na ni píše i prsty. Pak jsem šla odevzdat předškoláckou skupinu a vzala si školáky. Děti z 2. - 4. třídy a dva sedmáci. Takže paráda, budu dělat troje přípravy. :D Ale nevadí mi to. Hlavně, ať jsou děcka v pohodě a rodiče spokojení.

Mimochodem, letos mám úplně jiné děti než loni. Předškoláky učím vůbec poprvé, ale ve školní skupince nemám ani jednoho zloňska, jsou tam i ti sedmáci a "podařilo" se mi něco nevídaného - napříč všemi skupinami loňskými i letošními nemám žádné opakující se jméno! :D A na první příležitost se provalila i zřejmě největší kecka, jeden klučina mě hned ve dveřích uvítal (ne já jeho) s tím, že to tu zná, že už sem chodí na kroužky čtvrtý rok a osobně na třetí počítač od dveří nainstaloval Minecraft. Komunikativní děti jsou radost. :D A pak mě rozsekal tím, že když mu po dlouhé době naskočil monitor u počítače, s naprostou samozřejmostí zahlásil: "Heuréka!". :D

...a ani nevím, kdy se to stalo. Jak jsem už psala v preview, tenhle semestr je jedna velká neznámá. Mám první dojmy a... no, ne neúspěchy. Rozhodně ale překvapivé situace.

Sigrun mě zatagovala do tohohle řetězáku. No, že je to Sigrun, a že je to zčásti o papírnictví, jdu do toho. :D Navíc mi zítra začíná semestr (i když školu mám díky volným pondělkům až v úterý), tak je to docela symbolické zakončení prázdnin.

Zhruba před měsícem jsem se odhodlala k čistce ve svém šatníku. Spousta věcí šla na menší úpravy, pár jsem jich přeřadila do kategorie "na doma", pár jich šlo na hadry a pár v podstatě nenošených jsem poslala do oběhu pro méně vyvinuté známé. Při zkoušení na mě ale naplno dolehl fakt, že za á se na vysokoškolačku často neoblékám dost elegantně (do školy to

Že mám pozitivní vztah ke zvířatům, je všeobecně známo. Jsem bývalá agiliťačka, mám doma dva psy a ostatně už jen můj nick tady má svůj význam, že. Jako malá jsem koukala na Chcete mě? a před Vánoci s babičkou posílala balíček s dárky do nějakého útulku. Teď je mi dvaadvacet a vracím se ke kořenům. :)

Víte, nevěřím na charitu typu "dejte mi 50 korun a nakrmíme Afriku/zachráníme pralesy/zabráníme vybíjení velryb. Co vůbec neuznávám, jsou pouliční výběrčí, které musím hlavně na náměstí cestou do školy odmítat jednoho za druhým. 30 korun by mě asi nezabilo, ale 30 korun pro každého z nich už by na mé vlastní vyhladovění stačilo. :D A i když si myslím, že pralesy a velryby je třeba chránit, tak mám trochu jiný názor na cestu k tomu. Padesát korun z ČR to nezachrání.