I když známe i výjimky, že...

Holky to chtěj taky.

A kluci to taky chtěj.

I učitelé. Možná, že ti nejvíc.

Co to asi bude?

Tentokrát se přidávám k davu. Nehodlám začít s blesqajdamaaaa nebo jak se to píše, ani nic takového.

Takové vysvětlení - co, proč a jak teda

Na gymplu nemusíme nosit školní uniformy, ostatně jako na naprosté většině českých škol. Přesto naše - nebo teda aspoň moje - oblékání škola ovlivňuje.

...už včera, ale najednou se mi ta slova nějak vypařila a já Tě, Houstone, místo toho informovala o našich zlatých medailí z Pekingu a Madonnině padesátce. Tak pozor, druhý pokus!

Jsem zpět. Co dodat. Snad jen, že jsem fanoušek na baterky, z pěti slavnostních ceremoniálů jsem neviděla ani jeden. Ale zato jsem při veškerém dovolenkovém vytížení viděla výhru Kosteleckého a dneska, jak jsme na vodním kanále získali stříbro. Škoda Hilgertové, jen co je pravda. A taky jsem závislá na alkoholu, který v Birrelu vůbec není. xD

Jdu vybalovat. A pak studovat budoucí program

"Jéé... to je hezký přívěšek... takový tyrkysový... co je to za šutr?"

"Ehm... Tyrkys, Míšo... Tyrkys..!"

Že já blbec se vůbec ptám. xD

Tento hlod vznikl dne, kdy se ke mně stavila Terka. Pochlubit se zážitky z chaty a pokochat se mým novým stolem. xD

*foceno z okna, proto ten divný úhel xD*

Nikdy nedopusťte, aby vaše rodina navštěvovala váš blog.

"Vždyť z nás děláš úplné exoty!"

Ale ona to není tak těžká práce... to není žádná práce... práce je skutečnost naopak utlumit.

*Aneb vzpomínka na hašení pergoly mokrým mopem...

*Smajl, který se těšil na LOH v Pekingu*

*Smajl, který ihned po zahájení musel na dovolenou*

*Smajl, který se nechce hnout z pokoje a hlavně od televize*

AKTUALIZACE: *smajl, který nevěří vlastním očím, podle ankety na sport.cz si desetina Čechů myslí, že nezískáme žádnou medaili*

*Smajl, který si myslí, že těch medailí bude 7*

Kdysi jsme měli kočku. Později než Hufču, dříve než Áju a nejkratší dobu ze všech zmíněných, neboť po pár týdnech odešla z rodinného hnízdečka a Hufča žral od té doby z misky zase sám. Je to už několik let a tak není divu, že jednání s těmito stvořeními už jsem pozapomněla a rozumím si víc se psy.

Psala jsem si s Terkou přes ICQ a místo abych jí poslala klasického smajla :-), překlepla jsem se. Výsledek? :_)

*Ostravská ZOO se od ddoby, kdy jsem tam chodila s mamkou jako malá, hodně přestavovala a opravovala. Vrátila se k chovu slonů, který skončil tehdy, když slonice nešťastnou náhodou zabila svého ošetřovatele, ale přestali pěstovat lední medvědy. Postupně se rekonstruují výběhy, u výběhů jsou nové, přehlednější popisky zvířat a jejich života. Celý areál je zastíněna lesíkem, takže se v ní dá procházet i v takovém vedru, jako bylo včera. Navíc je to zahrada i tak trochu botanická, pěstují zde i vzácné rostliny a stromy. Vchod je však stále stejný.*

Tak jsme se tedy na druhý pokus dostali za brány ostravské ZOO. Těch 20 kilometrů jsme jeli tak dlouho, jako ještě nikdy - hodinu. Proč, to si stačí vzpomenout na naši cestu, a vše je rázem vysvětelno.

Ostravský agi klub Permoník uspořádal zkoušky - dokonce hned dvoje. No a my s Ajuchou jsme se jich zúčastnily...