Tlapka | Tlapkou psáno

Tentokrát se přidávám k davu. Nehodlám začít s blesqajdamaaaa nebo jak se to píše, ani nic takového.

Na gymplu nemusíme nosit školní uniformy, ostatně jako na naprosté většině českých škol. Přesto naše - nebo teda aspoň moje - oblékání škola ovlivňuje.

Jsem zpět. Co dodat. Snad jen, že jsem fanoušek na baterky, z pěti slavnostních ceremoniálů jsem neviděla ani jeden. Ale zato jsem při veškerém dovolenkovém vytížení viděla výhru Kosteleckého a dneska, jak jsme na vodním kanále získali stříbro. Škoda Hilgertové, jen co je pravda. A taky jsem závislá na alkoholu, který v Birrelu vůbec není. xD

Jdu vybalovat. A pak studovat budoucí program

Nikdy nedopusťte, aby vaše rodina navštěvovala váš blog.

"Vždyť z nás děláš úplné exoty!"

Ale ona to není tak těžká práce... to není žádná práce... práce je skutečnost naopak utlumit.

*Aneb vzpomínka na hašení pergoly mokrým mopem...

Kdysi jsme měli kočku. Později než Hufču, dříve než Áju a nejkratší dobu ze všech zmíněných, neboť po pár týdnech odešla z rodinného hnízdečka a Hufča žral od té doby z misky zase sám. Je to už několik let a tak není divu, že jednání s těmito stvořeními už jsem pozapomněla a rozumím si víc se psy.

*Ostravská ZOO se od ddoby, kdy jsem tam chodila s mamkou jako malá, hodně přestavovala a opravovala. Vrátila se k chovu slonů, který skončil tehdy, když slonice nešťastnou náhodou zabila svého ošetřovatele, ale přestali pěstovat lední medvědy. Postupně se rekonstruují výběhy, u výběhů jsou nové, přehlednější popisky zvířat a jejich života. Celý areál je zastíněna lesíkem, takže se v ní dá procházet i v takovém vedru, jako bylo včera. Navíc je to zahrada i tak trochu botanická, pěstují zde i vzácné rostliny a stromy. Vchod je však stále stejný.*

Tak jsme se tedy na druhý pokus dostali za brány ostravské ZOO. Těch 20 kilometrů jsme jeli tak dlouho, jako ještě nikdy - hodinu. Proč, to si stačí vzpomenout na naši cestu, a vše je rázem vysvětelno.