Co jsem chtěla napsat...

...už včera, ale najednou se mi ta slova nějak vypařila a já Tě, Houstone, místo toho informovala o našich zlatých medailí z Pekingu a Madonnině padesátce. Tak pozor, druhý pokus!

Změna je život, no a tak jsem se rozhodla zase trošku pozměnit design. Ale to je vedejší. Hlavně mě překvapila Tvá frekvence návštěv. Skoro vždy jsi online a návštěvnost překročila pětitisícovou návštěvnost. Co Tě sem tak táhne, Houstone?

Musím říct, že ačkoli jsem neměla žádný absťák, kdy bych se nervovala "kdy už sakra půjdu na net", tento net-svět mi chyběl. Vzpomněla jsem si na Tebe, kdykoli jsem šla kolem šipky, ukazující směr k internetové kavárně nebo firmě Kili. Dodnes se mi nepodařilo zjistit, co vyrábí, ale to je vedlejší. Dokonce jsem si psala poznámky, abych Ti svou dovolenou mohla popsat co nejpřesněji, i když mnoho hlášek zůstává nepopsatelných a mnoho ze stručných zkratek nyní nechápu. A všechny navštívené zámky splývají v jeden.

Než sepíšu historii našeho týdenního pobytu, budeš se, Houstone, muset spokojit s články nedovolenkovými. Musím totiž jednak rozluštit zkratky a písmo všeobecně, převést je do blogové podoby a taky dát dohromady fotky. Kvůli nim budu se zveřejněním muset čekat, protože můj noťas dosloužil a jsem odkázána na dědův. Momentálně z něj v opravárně transplantují všechna data do nového, neboť už zcela dosloužil. Představ si, Houstone, že jen málokdy fungovala obrazovka, klávesnice a myš najednou. Měl by být funkční v pondělí nebo úterý, tak uvidíme.

Měj se pěkně a užívej si prázdnin, už jsou v poslední čtvrtině. Proč ten čas tak letí a nejvíc o prázdninách? No, ale celkem už se těším na naši sebranku. I když uvidíme, jak to bude... Všechno je ve hvězdách.

Tak zatím, tlapku a poklonu

Tlapka