*Ostravská ZOO se od ddoby, kdy jsem tam chodila s mamkou jako malá, hodně přestavovala a opravovala. Vrátila se k chovu slonů, který skončil tehdy, když slonice nešťastnou náhodou zabila svého ošetřovatele, ale přestali pěstovat lední medvědy. Postupně se rekonstruují výběhy, u výběhů jsou nové, přehlednější popisky zvířat a jejich života. Celý areál je zastíněna lesíkem, takže se v ní dá procházet i v takovém vedru, jako bylo včera. Navíc je to zahrada i tak trochu botanická, pěstují zde i vzácné rostliny a stromy. Vchod je však stále stejný.*
Tak jsme se tedy na druhý pokus dostali za brány ostravské ZOO. Těch 20 kilometrů jsme jeli tak dlouho, jako ještě nikdy - hodinu. Proč, to si stačí vzpomenout na naši cestu, a vše je rázem vysvětelno.
Hned za vchodem děda nasadil zběsilé tempo, a tak jsem jen stěží stihla vyfotit první výběh - plameňáky. Děda jezdí všude autem, ale myslím, že kdyby chodil pěšky, stíhá všechno rychleji, soudě podle toho, jak mizel za hloučky dalších návštěvníků. Babka samozřejmě klusala za ním a mamka dělala spojku, aby měla obě skupinky na dohled. Dohonily jsme dědu až u chlápka, který nabízel sovu na rukavici k zapůjčení a vyfocení. Tak mě s ní mamka vyblejskla, ani jsem se nestačila nijak bránit.
Později jsem zjistila, že to byla asi součást nějaké poznávací kampaně, protože po ZOO byly rozptýlené takzvané dotykové stolky. Na nich si mohl člověk sáhnout na různé kůže, vycpaného lemura a podobné věci, nebo se zeptat pracovníka ZOO na něco ze života zvířat.
Časem jsem si zvykla na to, že jsem v ZOO spíš sólově s foťákem, než s rodinou, mizející v dáli, kterou jsem potkávala jen na občerstvovacích zastávkách. I tak jsem ale letěla jako blázen, jen jsem si zvířátko cvakla a poklusem jsem se blížila k dalšímu výběhu. Jen málokdy mi bylo dovoleno chvíli postát a sledovat chování zvířat. Většinou se tak stalo u výběhů, kde zvířata v tom vedru jen pospávala.
*Plameňáci, klokan, velbloud a jelínek*
*To není opice, ale hlodavec a jmenuje se ratufa. Neznáte? Já to taky viděla poprvé. xD*
*Kámošky lamičky xD*
*Tohle jsem fotila třikrát, než mi to přestalo ostřit na mříže xD*
*Klaun mořský, kterého jsem fotila, je za to modrou rybou uprostřed xD*
*Krokouš.*
*Slony jsem vyfotila těsně před tím, než zdrhli do stínu pavilonu.*
*Mami, TOHLE je orel, ne jak to vždycky tvrdíš o káňatech. xD*
*Žirafy v životní vleikosti*
*Atrakce ZOO*
Konečný bod ZOO je u pavilonu afrických kopytníků. Takže žirafy, zebry, velbloudi. Tam se děda s babkou rozhodli, že zpátky nejdou pěšky ani náhodou a radši koupili čtyři lístky na ZOOvláček, který právě přijel. To mi připomnělo, jak jsem se kdysi těšila do ZOO ne kvůli zvířatům, ale kvůli mašince, která jezdila malý okruh před bufetem. TO bylo facek a řevu, než mě z něj mamka vždycky dostala...
Za pět minut se vláček rozjel a my jsme sledovali ZOO z nám zatím neznámé pozice. Taková rychloprohlídka, ještě že jsem fotila cestou tam. Vlak nás vyklopil až u brány, celá prohlídka netvrala ani dvě hodiny. Asi si tam zajedu ještě jednou s holkama, abych z toho něco měla.
Cestou zpátky jsme se stavili na oběd do Bohumína. vedle aquparku tam stojí vodojem. Město ho koupilo, udělalo v něm 8 pater a dnes je tam restarurace, vyhlídkové patro a v prvních šesti patrech hotel po dvou pokojích na poschodí. Vypadá to tam pěkně a dobře tam vaří.
Po obědě jsme ještě chtěli o patro níž na vyhlídku, ale bylo zavřeno a tak jsem si aspoň vyfotila pohled ze schodiště. Byla to poslední fotka, než foťák zkolaboval na nedostatek živín z baterie.
*Už chápete, proč mám jako záchytný bod márovickou elektrárnu?*