Leze na mě jaro. Leze a leze a nedá pokoj, až tam vleze. Asi ne tak, jak by si někteří představovali, ale tíha zimní existence už se přece jen trošku odlehčila. Vzduch ještě po jaru nechutná, přesto se jinak dýchá. Stačilo pár slunečných dní a je to tady...

Protože se na mě valí realita ze všech stran a zážitků je tolik, že je musím nechat trošku usadit, abych mohla vypíchnout nakonec ty nejzajímavější, po dlouhé době jsem sáhla po předchystané sadě otázek. Inspiraci jsem našla u Lyry, takže díky - a kdo chce, poodhalte zákulisí svého blogování taky!

A sakra, a sakra, a sakra.

Čas je opravdu relativní, protože to, jak plyne poslední dobou, si neumím nijak spolehlivě vysvětlit.

Delší dobu mě lákalo zajít si na pub-quiz. K mému překvapení jsem zjistila, že tato vymoženost už dorazila i k nám na venkov. Můj drahý sice není příliš iniciativní, ale když s něčím přijdu já (a že jsou to kolikrát pořádné koniny :-) ), neřekne většinou ne. Přesto se mi zdálo, že kvízem nepolíbený pár není napoprvé to pravé ořechové. Osud mi však seslal třídní sraz, kde slovo dalo slovo - a najednou jsme byli domluvení s Readynou, která na kvíz chodí s partou skoro pokaždé, že nás přizvou do týmu. No prosím, to už je jiná startovní pozice. :-)

Celé mé rodině, většině okresu a půlce sociálních sítí se po dnešním dni výrazně uleví, jelikož jsem u prvních ze tří státnic uspěla a v indexu se mi konečně objevila solidní známka (jo, vidíte, o svém posledním zkouškovém jsem vám taky ještě nenapsala, že?).

Za dva a půl týdne skládám první ze tří státnic. Kdepak, "nevěřím na život po škole", potřebuju vymyslet, co dál. Zdá se, že se mi nabízí spousta variant, jenže po hlubším zamýšlení se roztřídí do kategorií "nereálné", "docela blbost" a "totální úlet".

Jak rychle přišly, tak rychle odešly. A teď už jenom můj nepříliš oblíbený Silvestr a hurá vstříc roku 2017. Od svých oblíbených sedmiček čekám mnohé a asi ještě více je očekáváno ode mne. Za rok budeme moudřejší. :-)

Vánoce proběhly poměrně tradičně. Vzhledem k tomu, že jsem ještě ve dny, jejichž datum už začínalo dvojkou, řešila zkoušky a formality na studijním, abych mohla v lednu ke státnicím, jsem dárky sháněla ještě později než obvykle. Balení připadlo už klasicky až na Štědrý den. Každoroční boj. Letos jsem samotné balíčky stvořila dost obyčejně, ale pohrála jsem si s mašlemi a uvedla do života nový styl, soukromě přezdívaný ostnatý drát ála pohraničí. Nedělala jsem kličky a mašle, jen jsem natočila konce stužek a izolepou je přichytila tak, aby se táhly po celé délce balíčku. Na placatých dárečcích to moc nevyniklo, ale když jsem zabalila jeden vyšší a užší, tak to fakt vypadalo jako zeď s ostnatým drátem nahoře. :-D

Víte, kolik článků čeká v rozepsaných a kolik námětů na papírcích na stole? Asi tři sta. Děje se toho od podzimu hrozně moc a dostává to pořádné grády. Jako kulička, když ji spustíte z kopce, a dolů se přivalí celá lavina. Nevím, jestli jsem ještě kulička nebo už lavina, ale z kopce to jde se mnou rozhodně. A ohromnou rychlostí.

U minulého článku došlo k vážnému otřesu v mém vztahu ke světu. Julča vyjádřila, jistě jen žertem, pochybnost o tom, zda jsem opravdu upekla dort s ovocem. Chápala bych, kdybych psala o marcipánových růžích, ale poházet korpus mandarinkami z plechovky? Tak moc jsem podceňovaná? I ty, bru...tální Julie?

Pohár přetekl. Čas dozrál.

Pořídila jsem si chytrý telefon.

Úrodu si musím pochválit, ne že ne. :-) Co se mi podařilo?