Víte, kolik článků čeká v rozepsaných a kolik námětů na papírcích na stole? Asi tři sta. Děje se toho od podzimu hrozně moc a dostává to pořádné grády. Jako kulička, když ji spustíte z kopce, a dolů se přivalí celá lavina. Nevím, jestli jsem ještě kulička nebo už lavina, ale z kopce to jde se mnou rozhodně. A ohromnou rychlostí.
Boudi, promiň. Článek o mé první hodině se zase o něco odkládá. Zato můžu slíbit, že bude asi na pokračování! :-D
Myslím, že se tady častěji budou objevovat fotky. To víte, ten chytrý telefon ve spárech... Jako když mi přišel balík, má a Nikčina společná objednávka dárečků. Dokumentovala jsem jí celý proces rozbalování v přímém přenosu. :-D Chápejte, mám fakt Vánoce z toho, že nemusím hledat foťák, zjistit, že je vybitý, hledat druhou baterku, zjistit, že je vybitá a vyfotí mi dvě fotky jen ze strachu, vyštrachat kabel, zapnout počítač, stáhnout do něj fotku, přihlásit se do sítě a pak teprve posílat. Cvak a klik, uáááá, to je boží! :-D
Po straně vidíte šnečka, který lemuje stránky mého občasníku (deníkem ten sešit nazvat nemůžu. :-D). Sem tam ho použiju pro kreativní ztvárnění svých pocitů. Přelepím mu hlavu smajlíkem, vybarvím ho, dokreslím blesky či srdíčka... Aktuálně je nejvýstižnější tato varianta. Tak poslední dva, tři... no, nemůžu říct, jak dlouho, čím víc nad tím přemýšlím, tím víc ten interval narůstá a nedá se říct, kdy to začalo. :-D
Jen část z toho všeho, co se děje, prosákne až sem, tak aspoň střípky z té vtipnější pasáže mozaiky, drobnosti, kterým se nedostane vlastního článku. Tadá!
Jak mě mí spolužáci vylákali na tenis, si nechám do tenisového blogu. Pokud v rozepsaných nezapustil kořeny, protože tam trůní zhruba od července. Ehm.
Poprvé jsem opravovala slohovky. Komedie jako hrom. Tak nějak se nám jich dostalo dříve, než patřičného proškolení, jak na to. :-D Všechny slohovky byly vtipné nebo jazykově solidní, ani jedna ne obojí. A teď co s tím? Navíc jedna zčásti ve slovenštině. Křest ohněm. Dohodly jsme se s Terkou, že na to mrkneme spolu. Ještě že tak. Mohly jsme si radit, co je správně, co asi znamená tenhle hieroglyf a společně se smát některým výplodům. Některá vyprávění byla úžasná (a to, které končilo "Když přijeli hasiči, chata už dohořívala." si budu asi pamatovat navždy), jindy nás pobavily už jen některé stylistické (ne)obratnosti a hrubky. Ne že bychom se smály těm studentům, ale některá zprzněná slova prostě vypadají ohromně vtipně, hlavně, když ten patvar neočekáváte.
Kdyby jen slova. Pátý rok na fakultě, a stejně nás zase překvapila. Potřebovaly jsme na ty slohovky nějakou volnou učebnu, protože ve studovně se nesmí debatovat nahlas. Obdržely jsme klíčky s nepovědomým číslem. Otevřete dveře a tam tohle (krom Terky, ta se do okolí začlenila až dodatečně :-D):
Stoly sražené ke stěně, napříč místností schody vedoucí ke stropu a na jejich konci zazděné dveře. No, radši jsme si s Terkou sedly na druhou stranu, i když jsme si musely pár stolů posunout. A to zelené na stěnách, to není tabule. To je prosím pěkně koberec. Tabule je na zemi pod schodištěm. Protože proč sakra ne.
Odpoledne nás čekal workshop v novém centru, ještě nedodělaném, abychom byli motivovanější prostor měnit k obrazu svému. Přiznám se, že jsem stejně nejvíc ocenila výkladní skříně, které zůstaly po předchozím knihkupectví, a koukala ven. Víte, ono zrovna hustě sněžilo, postupně se stmívalo a jezdily tam tramvaje. Romantika jak hrom. :) Od začátku prosince už tady třikrát nasněžilo a třikrát do druhého dne vše roztálo. Ale ten moment jsem si užila.
Ve středu jsem si nechala vytahat stehy a po návratu se plná optimismu vrhla na úkol napsat minutovou dramatickou hru ze školního prostředí. Voda na můj mlejn, návraty ke kořenům. Námět jasný. Možná již brzy na vašich monitorech. :-D
Čtvrtek začal skvěle. Tak dlouho jsem hloubala, jestli jet na sedm nebo až na devět, až jsem zaspala málem i na tu devátou, chybělo pět minut a bus by byl fuč. Zároveň se zápočtem z jazykových rozborů. :-D Největší rebelie mého studentského života. Psát zápočet naprosto bez přípravy a ještě ho málem zaspat! A dala jsem to. Jestli tohle není známka mazáctví, tak už nic. :-D
Večer na didaktice jsme si ilustrovali metody brainstormingu na tématu "úklid psích exkrementů z ulic". Moje návrhy (placená služba z poplatků za psy nebo výkupna :-D) vyhrávaly, k čemuž mi všichni gratulovali. Až nenajdu s diplomem uplatnění, můžu jezdit s hovnocucem. Ostatně, tím, že nemám čich, k tomu mám očividně skvělé predispozice. Má budoucnost je v...
Jo, mimochodem... a ne, to je zase na dlouho. Příště.
V pátek jsme místo přednášky o sektách skončili přímo u scientologů. Mormoni působili teda mnohem sympatičtěji, jejich vykrucování se z otázek bylo spíše roztomilé, tenhle borec se choval jako pořádný suverén na to, co vykládal za ptákoviny, kterými uhýbal od našich dotazů. Podotýkám, že nepadlo vlastně ani slovo o víře a bavili jsme se čistě o metodách komunikace. Moc na nás to porozumění nedokázal aplikovat. :-D
V neděli jsem zavítala do kina na Fantastická zvířata. Neodcházela jsem přímo unešená, ale spokojená určitě. Všelijaké potvůrky byly k sežrání (hlavně na konci :-D), herci sympatičtí, atmosféra výborná. A ještě jsem si vyrazila do velkoměsta. Nechtělo se mi za film dávat 150 korun v našem kulturáku, kde spustí plátno v divadelním sále, naštěstí CinemaCity vyhlásilo levnou neděli, takže kamarádka s kartičkou koupila lístky za pade. A to se vyplatí! Ale příště zase hezky do našeho rádobykina (nebo když multikino, tak ne o třetí adventní neděli!), davy mi lezly na nervy, navzdory tomu, že si paní vedle libovala, že "dneska tu není zas tolik lidí". Říkám to pořád, nejsem člověk do velkoměsta. :-)
Tento týden jsem se už řítila z kopce. S vědomím, že je to naposledy, že se s naší skupinou loučíme, protože letní semestr už si užijeme každý sám na praxích. Už to mám orazítkované, vracím se na svůj gympl. Jupí jéj. Mimochodem, náš školní časopis se dostal do TOP10 v celostátní soutěži časopisů a dostal ještě speciální cenu poroty. A to uvidíte, až tam v únoru vlítnu já. :-D
Všechno se teprve uvidí.
Krásný poslední adventní týden vám všem, brzy se zase ozvu. Teď už mám snad nejhorší období "bez času" za sebou. :)