A sakra, a sakra, a sakra.
Čas je opravdu relativní, protože to, jak plyne poslední dobou, si neumím nijak spolehlivě vysvětlit.
Mezi státnicemi a praxemi nakonec nebylo čtrnáct dní na vzpamatování, ale jen týden, a to jsem ještě už musela začít chodit na náslechy. Aktuálně mám za sebou odučený první týden, první 4 dny, prvních 12 hodin. Komu se to nezdá obdivuhodné, tak si to zajděte zkusit. :-D Navíc jsem jeden den z toho byla po probdělé noci (taky na vás působí úplněk?), jeden den po migréně a třetí... jo, víte co, asi založím novou zaheslovanou rubriku. Podle některých hlášek bych se dala dohledat a studenti nemusí vědět, v jaké šťávě se při svých učitelských začátcích škvařím. :-D
I když pochopitelně nejsem žádný suverén a jsem neustále ve střehu, co všechno se může vymamlasit, docela to jde. A podle Katčiny ségry, kterou taky učím, "se o mně moc nemluví, takže jsem asi zapadla", což zní jako upřímná a docela pozitivní recenze. :-D
Strašně mě štve, že se mi nedaří chodit na schůzky s jednotlivými učiteli s předstihem. Jenže těch deset minut je hrozně málo a pět pater v budově naopak moc. Samozřejmě ti potřební sídlí v přízemí a úplně nahoře. A já si potřebuju přehodit učebnice, aspoň si loknout čaje, ať mi to mluví, sem tam taky na záchod, plus hned první den mi zaúřadovalo v rozvrhu přesouvání hodin...
Víte, jaká je pravděpodobnost, že z celé třídy vylosujete tři hodiny po sobě ke zkoušení stejného studenta? Trapná. V úterý bude losovat on, ať si nemyslí, že jde o nějaké spiknutí. :-D
Ani doma se nenudím. Momentálně prožívám tradiční dárkovou krizi. Do tří týdnů se vejde naše výročí s mým drahým plus jeho svátek i narozeniny, tentokrát navíc půlkulaté. Vy, co mě čtete déle, víte, že neumím dárky balit ani vybírat. Myslela jsem si, že mám vystaráno, jenže zásilka se prý někde zdržela a... jsem zase na začátku. :-D
V takové nádheře mi ani nevadilo šlapat na praxe dva kilásky ráno tam a odpoledne zase zpátky. Teď je místo sněhu jenom mráz a to už mi leze zase na nervy.
V sobotu jsem zavítala na FedCup, takže jsem si mohla odškrtnout bod z mírně zanedbávané 101/1001. V neděli jsme drželi černý půlden, protože vypnuli proud. To oceníte, když potřebujete dělat přípravy, což je mimochodem naprosto šílený žrout času, a to mám praxi v rozsahu "půlúvazku".
Hrozně se těším, až praxe skončí. Sice mě baví, ale bude to znamenat, že už je březen a já budu mít konečně čas...
...psát diplomku. Ta už mě totiž dost straší ve spaní a děsím se jí, hlavně protože si vůbec nevím rady se sestavením patřičně validního a reliabilního dotazníku. Budu potřebovat několik pokusů, jenže čas už se krátí...
A taky, bude prostě jaro a mě už svrbí ruce, abych mohla něco zasadit. Ne něco. Všechno! Mrkve, ředkvičky, saláty, rajčata, bylinky. V Lidlu teď měli úžasný fóliovník, i se dvěma patry kovových poliček, jenže se mi nechtělo ještě investovat patnáct stovek, i když mě Tom s letákem v ruce ponoukal "Podívej se na tu paní, taky bys mohla být tak šťastná!". Ale jestli se mi bude i letos pěstitelsky dařit, příští rok už asi neodolám.
Aby mi tudíž z těch příprav nehráblo, prozatím jsem si aspoň ze Steamu stáhla Age of Empires II. Jsem úžasný hospodář a vynálezce, ale tragický válečník.
Snad budu v reálu válčit lépe.
U příštího (snad souvislejšího) článku na přečtenou,
Tlapka