Tak jsem si všimla, že se nám tady šíří nějaká trudomyslnost. Zdá se, že píše.cz zachvátila podzimní krize.

Ráda bych vás pobavila. Ale bohužel jsem

a) podlehla taky

b) byla o víkendu mimo domov, a tak vám ani nemůžu popsat tu kalamitu, která se tu rozpoutala, když děda posunul čas na klasických hodinách v bytě, zatímco na elektronických nechal původní, protože ty se přece přenastaví samy. Což by bylo ok, kdyby tak neučinil už v sobotu dopoledne a bez babčina vědomí. Komedie to prý byla skvělá, ale zdokumentovanou ji bohužel nemám.

A tak nám nezbývá nic jiného, než skvělá Píseň proti trudomyslnosti!

Takže sborem - tři, čtyři!

Tam kde hy-, tam kde hy-....

A vlastně nám to i hezky ladí s těmi víkendovými oslavami, že?

A s posunem času...

Nemáte poslední dobou pocit, že se pohybujete v kruhu?

Po dvou týdnech neaktivity se sluší prohodit, že žiju. Že je mi docela fajn. Že se snažím vytěžit něco z toho, jak krásně zatím je. Nesbírám žádné extra zážitky, to ne. Ale spíše si užívám klidnou pohodu.

I když musím přiznat, že když jsem se z práce snažila dostat z práce na schůzku do blízké kanceláře, tak to byl spíš ten adrenalin.

Svatba proběhla dobře. Moderovala jsem několik her před devadesáti lidmi a musela jsem mluvit do mikrofonu. Naběhala jsem se tolik, že se mi rozpadly podrážky střevíčků.

A když jsem kroužila po sálu a monitorovala, jestli všechno běží, jak má, když jsem se dívala, jak si hosté povídají nebo jak spolu tančí páry, ať už k sobě patřících nebo promíchaných hostů, když jsem se chodila nadýchat na zahradu a postupně se stmívalo, až před půl nocí začaly padat hvězdy...

Bylo mi dobře jako už dlouho ne. Jít za svědka bylo to nejsmysluplnější, co jsem za dlouhou dobu udělala. A kdo ví, jestli vůbec někdy. 

A když jsem se dívala druhý večer zase na hvězdy, nestačila jsem se divit, kolik jich je. Chtělo to jen nechat či přivyknout si na tmu a viděla jsem jich každou minutou víc a víc, včetně pásu Mléčné dráhy. Uprostřed města!

A když nějaká hvězda padala, věděla jsem, co si přát.

Dnešní článek bude tak trochu one-man show. Takové to, když se někdo usilovně snaží o fórek a publikum se nakonec směje jen jeho trapnosti. Odpusťte mé maličkosti. Bud zcela upřímná, chci vydat v únoru ještě jeden článek, abych držela tempo 3 článků za měsíc, ale momentálně nemám energii na dlouhé vypisování. Nicméně už delší dobu si plánuji udělat výběr z Twitteru, protože při jeho procházení se mi vybavují lecjaké okamžiky, které by jinak upadly do zapomnění. Obávám se, že Twitterem nepůjde listovat do nekonečna...

Záložka Rozepsané vždy poskytne nějaký poklad, když není čas psát. :) A tyhle hlášky tam leží už ostudně dlouho. Takže hurá do nich!

Nemám čas. Kriticky. Jakože fakt. Tak aspoň pár stručných hlášek. A protože jsem už několikrát byla na kvízu, brzy se můžete těšit na speciál hlodů z něj.

Léto končí a já jakožto ohnivé znamení Lva, závislé na slunci, uvadám spolu se zahradou. Pár hřejivých vzpomínek si ale ponesu jako niterní ohniště celou zimu - naše výletování s Tomem, večery prosezené nad psaním svého příběhu, víkend s Boudiccou... a pak samozřejmě hlášky. Vzhledem k létu jsem si jich většinu odnesla právě ze zahrady.

Další přehlídka nepatrných radostí, které pouštíme do éteru. Tentokrát ještě s dozvuky zkouškového. Díky všem zúčastněným! Už teď můžu přislíbit, že prázdninové hlody z domova se neúměrně hromadí. :)

Dějou se věci, dějou. Mnohem rychleji, než stíhám. Ale protože jsem si ve své 101-1001 slíbila, že tady 3 články do měsíce prostě budou, tak se donutím aspoň jeden dneska dokončit. A zvolila jsem si to nejvděčnější - hlášky. Krátké, rychlé, pro pobavení - a že to v tom shonu potřebuju! A z čeho jiného si střílet, než ze školy, že? :)

Zkouškové období pro naši fakultu zítřkem končí a v pondělí startuje nový semestr. I poslední týdny ale byly plné smíchu, byť občas trochu zoufalého. :)