Co semestr dal

Dějou se věci, dějou. Mnohem rychleji, než stíhám. Ale protože jsem si ve své 101-1001 slíbila, že tady 3 články do měsíce prostě budou, tak se donutím aspoň jeden dneska dokončit. A zvolila jsem si to nejvděčnější - hlášky. Krátké, rychlé, pro pobavení - a že to v tom shonu potřebuju! A z čeho jiného si střílet, než ze školy, že? :)

Sžívání se s novým rozvrhem může být krušné. A někdy jen organizačně zrádné.

Mamka: "Zítra jedu na sedm, chceš hodit na autobus? V kolik ráno jedeš?"

Já: "Ve čtvrt na dvanáct."

Ale kam se to hrabe na začátek semestru a výuku v plném rozpuku. Na historickou gramatiku leckdy nestačí ani dvě držitelky červeného diplomu z bakaláře.

"Takže tam bude dlouhé Í?"

"V podstatě jo, ale musíš to zapsat jako krátké jať."

"A co je tady to přehláskované A?"

"To je otevřené E."

"Dneska budu křičet ze spaní."

Někdy to dotáhneme i k rouhání.

"Takže co z těchto Husových gramatických reforem vyplývá?"

"Upálili ho pozdě."

A jinde dostáváme taky pořádně naloženo.

Niki: "Co vám je?"

Terka: "Měli jsme psychologii a..."

Niki: "Už nic neříkej. Nemluv o tom! Nepřipomínej mi to!"

Terka: "Vy už jste si ten test podle kresby taky dělali?"

Niki: "Tenhle zrovna ne, ale všechny vycházejí stejně děsivě."

Ovšem, tento semestr jsme byli v dobrých rukách, profesionálních, což dokázalo zmírnit dopady interpretace našich psychotestů. Ale jsme zvyklí na ledacos.

Já: "Stejně je ten S. borec. Jak nás pořád ujišťuje, že ty testy nám ukazuje jen kvůli principu, že stejně nejdou takhle hromadně na cvikách spolehlivě vyhodnotit."

Terka: "Jo, to není jako loni H. - Já vám pošlu ty materiály k hypnóze a klidně si to doma zkuste!"

Nakumulované termíny jsou mor, předtermíny požehnání. A při takové příležitosti se člověk dočká i osobnějšího a méně formálního přístupu (poprvé jsem psala zkoušku v kuchyňce).

Zkoušející nad mým testem: "Tak mi k té paměti řekněte ještě nějakou perličku, co jste si zapamatovala a nedostala jste se k ní testu. Vyberte si, cokoli chcete."

Já: "Tak třeba to, že paměť souvisí s hipokampem, což je součást přední části spánkových laloků!"

Zkoušející (zamyslí se, aby zkontroloval správnost mého tvrzení): "Ano, ano. Proboha, proč zrovna tohle?"

Já: "Když už jsem si dala tu práci si to zapamatovat, tak jsem to hrozně chtěla využít." (smích spoluzkoušených)

Zkoušející: "Aha, to chápu. A to jste se opravdu zaměřila zrovna na takovou příšernost? Je tam spousta informací, které se učí líp!"

Já: "Máme za sebou 6 semestrů filozofie, my se naučíme skoro všechno."

Zkoušející (soucitně): "Obávám se, že rozumím."

Ostatně, filosofie se nám promítá i do jiných předmětů.

Poněkud nihilistický spolužák prezentuje na estetice svůj kýč - knížku Tajemství: "Dlouho jsem nemohl objevit nějaký pořádný kýč, který bych analyzoval, ale nakonec bylo řešení snadné. Otevřel jsem Facebook, viděl tam všechny ty fotky, skupiny typu Zachraňte slimáky... a říkám si, co je největší kýč? No jistě! Životní štěstí!"

V některých předmětech se však filosofických končin konečně zbavujeme a místo toho se dotýkáme praxe. Třeba na seminářích z didaktiky, kde se střídavě snažíme spolužákům vysvětlit nějaké učivo z pozice učitele, zatímco spolužáci si rozlosovali role typu žák-šprt, žák-prudič, výrazně komunikativní žák a podobně. Sžívání se s rolemi bylo napoprvé zdrojem mnoha nedorozumění.

Spolužačka v roli učitele: "No, Míšo, tak zkus určit, jaká je to číslovka!"

Já (obtížně se vyjadřující žák): "Noooo... já jako úplně nevím... nebude to taková ta, tamta, jak jste říkala, jakože když nevím, kolik toho jako třeba úplně je?"

Kamarádka (vyděšeně v obavách o mé zdraví): "Prosím tě, co ti je? Je ti dobře?"

Pak jsme se ale do rolí vžili a z kamarádů se stali ti parchanti, které ve své třídě prostě nechcete. Rozkol dobrých vztahů - nevyhnutelný.

Kamarádka (v roli učitele): "D., ty toho nenecháš? Dej mi ten mobil!"

Spolužák: "Jaký mobil?"

Kamarádka: "No tvůj!"

Spolužák (úlisně): "Vy chcete moje číslo?"

Pod tíhou frustrace se pak na povrch dostanou i neomylně zakořeněné vzory našich učitelů.

Kamarád (v roli učitele): "To je váš problém, že tomu u testu nebudete rozumět!"

Terka (aktivní, ale rušící žák): "Ale bude váš problém, že celá třída propadá!"

Kamarád: "Já jsem tuhle třídu nechtěl!"

Ostatně, nových vzorů, jak se potýkat s problémy ve výuce, máme stále dost a dost. Vivat náslechy!

Vyučující na umělecké škole, kam jsme zavítali v den, kdy byla mimořádná absence a ve třídě sedělo asi deset lidí: "Tak vás vítám na dnešní hodině. Jsem ráda, že tady máme dnes naše budoucí kolegy z univerzity, protože kdyby místo nich přišla inspekce, tak nás asi zavřou."

Každý den se najde hláška, která by si zasloužila zvěčnit. Bohužel, většina jich časem upadne v zapomnění... jsem zvědavá, jestli s tím někdy konečně něco udělám a začnu s sebou nosti ten zápisník! Nebo tužku, tam to většinou ztroskotá. :-D A co vy? Vítáte hlášky na blozích, nebo jich máte v reálném životě dost? :)