Tlapka | Co řekneš, nelze vzít zpět

Záložka Rozepsané vždy poskytne nějaký poklad, když není čas psát. :) A tyhle hlášky tam leží už ostudně dlouho. Takže hurá do nich!

Já: "Pojedeme na Ondřejník"

Mamka: "Jako polezete nahoru?"

Já: "Jo."

Mamka: "Tam je hospoda?"

.

Babka: "No tuž tak je to možné?"

Děda: "Nediv se tak!"

Já: "Já jsem se taky divila."

Děda: "Ale ona se divím svým způsobem!"

.

Jsme pracanti snů. Prostě nám zavolali, že na modulu je docela málo lidí, tak jestli bychom nepodpořili kvantitu aspoň pro nácvik týmové práce. No jasně!

Lektorka: "Jsem mile překvapena, kolik i tak přišlo lidí, když je děkanské volno."

Terka a já: "Jéééé! Dneska je rektorské volno!"

Lektorka: "No ano, je přece Majáles!"

Terka: "Ahaaa! Dneska je Majáles!"

Já: "No jo! Dneska je vlastně PÁTEK!"

.

Pracovat na fakultě je prostě něco jiného, než tam studovat. Čas plyne úplně jinak...

Terka: "No a včera jsme... co bylo včera? Neděle?"

Já: "Středa."

 .

Terka: "Byla jsem kdysi u psychologa, ale byl ze mě nesvůj."

Já: "Proč jsi TY byla u psychologa? Tys měla nějaké problémy?"

Terka: "Tak, chtěla jsem si to zkusit."

Když jsem se ptala, co mu řekla, aby ji vůbec objednal, tak prý, že má problémy se sebevědomím. Že ho má příliš velké, už takticky zamlčela.

.

Terka: "Měla jsem být letuška."

Já: *smich*

Terka: "Nesměj se, já jsem fakt dělala konkurz k Emirates. Byli ze mě nadšení, že jsem atraktivní a komuniaktivní, ale nedosáhla jsem na kufr a vyšší podpatky už mi nedovolili kvůli bezpečnosti."

. 

Konference. Společenský program na závěr. 

"Kde jsou všichni? Každou chvílí vyrážíme na tu prohlídkovou trasu!"

"V kolik to začíná?"

"O půl. Kolik je?"

"Třicet pět..."

.

Mamka se brání nabídce, že ji bratranec sveze na jeho nové motorce.

Teta: "Prosím Tě! Víš, kdo chtěl povozit jako první? Alena!"

Já: "Mně být devadesát, taky už si říkám, že nemám co ztratit."

...

Babka: "Ta hromada, co Orin vyrobil na zahradě, smrdí až sem."

Za pět minut: "Fuj, jdu si umýt boty."

...

Jdeme s mamkou na zahradu, z keře vyletí zničehonic pták a vyleká nás.

Mamka: "Fuj! Hajzle pernatý!"

...

Počítám s mým drahým.

Tom: "Tak si piš... velký zlomek." *já zlomková čára do půl řádku* "3/5+a/3 to celé lomeno a-1... plus, druhý zlomek..."

Já: Za prvním zlomkem mi zbylo ještě spoustu zlomkové čáry, takže jsem ji v jednom místě kolmo přeškrtla a z obou stran kousek čáry ugumovala, takže jsem z ní vyrobila dva zlomky i znaménko, aniž by zůstal škrtanec a volné místo.

Tom, oslněn mou rafinovanou strategií, zoufale: "Tak to jsem ještě neviděl..."

.

Koho chleba jíš...

Já: "Prosím tě, prý se u státnic losuje i nějaký didaktický výrok a máš ho obhájit. Je to pravda? Jak to probíhá?"

Terka: "To je úplně v pohodě, prostě si vylosuješ papírek a tam je napsaná nějaká pi*ovina..." *chytne se za pusu, rozhlídne se po kanceláři děkanátu, kde jsme zrovna samy* "... vylosuješ si nějakou hypotetickou tezi a vyslovíš svůj názor."

...

Rána.

Já: "Au! Málem jsem si urazila ruku... Nevlezla jsem se do dveří..."

Můj drahý: "To je to tvoje ego..."

Moje ego dostalo pořádnou ránu, to je pravda. Ale o tom asi až příště. Takže pokud nemáte chuť na pořádně fňukací článek, tak se tomu příštímu radši vyhněte, varuju vás předem! :)