Léto končí a já jakožto ohnivé znamení Lva, závislé na slunci, uvadám spolu se zahradou. Pár hřejivých vzpomínek si ale ponesu jako niterní ohniště celou zimu - naše výletování s Tomem, večery prosezené nad psaním svého příběhu, víkend s Boudiccou... a pak samozřejmě hlášky. Vzhledem k létu jsem si jich většinu odnesla právě ze zahrady.

Další přehlídka nepatrných radostí, které pouštíme do éteru. Tentokrát ještě s dozvuky zkouškového. Díky všem zúčastněným! Už teď můžu přislíbit, že prázdninové hlody z domova se neúměrně hromadí. :)

Dějou se věci, dějou. Mnohem rychleji, než stíhám. Ale protože jsem si ve své 101-1001 slíbila, že tady 3 články do měsíce prostě budou, tak se donutím aspoň jeden dneska dokončit. A zvolila jsem si to nejvděčnější - hlášky. Krátké, rychlé, pro pobavení - a že to v tom shonu potřebuju! A z čeho jiného si střílet, než ze školy, že? :)

Zkouškové období pro naši fakultu zítřkem končí a v pondělí startuje nový semestr. I poslední týdny ale byly plné smíchu, byť občas trochu zoufalého. :)

Po několika delších článcích se na tentokrát uchýlím ke krátkým, výstižným záznamům mé reality. Poslední dny jsou dost hektické a děje se toho v některých ohledech víc, než by se mi líbilo, ale zachytila jsem i pár pozitivních signálů. :)

Mám za sebou poslední zkoušku svého bakalářského studia. Tedy doufám, ale snad jsem toho nepokazila tolik, aby to nevyšlo aspoň na trojku. Proč mít zkouškové šest týdnů, když to jde zvládnout za týden, že. Zbývají státnice. Haha. :D O zkouškách napíšu později, protože to byly jako vždy v případě literatury a filosofie hotové příběhy. Ale abych nezahálela... (ha, ha). Jedním z mých 101 cílů je zaznamenat 25 hlášek ze svého okolí. Prvních pár už jich uvízlo v mém zápisníku, tak se o ně podělím. Myslím, že můžu doufat, že budu mít sešitek vždy po ruce. :-D

Po dvou týdnech skenování městských kronik, balení dárkových tašek pro letošní prvňáčky a anketě s občany města jsem byla zavolána k šéfové s heslem "bojový úkol". Poměrně předčil očekávání.

"Umíte fotit?"

"Ne. Dělám jenom domácí fotky a podle toho to vypadá."

"To nevadí, tady máte foťák a zajděte nafotit tu novou výstavu, co instalují v kulturáku."

Beru s posvátnou hrůzou aparaturu, kterou se pořizují do místních novin.

"No, a když už tam budete, tak prosím udělejte rozhovor s majitelem."

Dobře, foťák už mi tolik hrůzy nenahání. :D

"A existuje nějaký seznam otázek?"

"Nene, vymyslete si je."

Upřímně mě mrzí, že jsem ve středu v práci skončila. Tak zase za rok! :)

V zimním semestru jsem si po jednom památném studentském dni řekla: Dvě zkoušky za den už nikdy!

A teď už znám dva termíny zkoušek v letním semestru a hádejte, jaký mám mezi nimi rozestup? Dvě a půl hodiny. :D Tentokrát jsem to ale dotáhla k dokonalosti, neb obě zkoušky jsou u téhož profesora. No, snad ty 4 zbývající zkoušky vměstnám jinam , protože... tři zkoušky za den opravdu ne! :D

Od Štěpána do tří králů.

Pět vyplácaných zvýrazňovačů.

Asi sedm hysterických záchvatů, tři z toho s pláčem.

Vstaňte zítra s čistou hlavou a vykročte pravou nohou. Přeju Vám všem jen to nejlepší do nového roku a ať je (ještě) lepší, než ten právě končící. :)

Vůbec nevím, co od roku 2013 čekat. Jasně, nikdy nevíte, co bude, ale loni jsem nějakou představu měla. V létě dvacetiny, na jaře maturita a přijímačky, když to půjde dobře, na podzim začátek prvního semestru. Realita mé představy překonala, odmaturovala jsem "za čtyři", vzali mě na všechny obory... a ještě mě nevyhodili! :D

A před třemi dny to bylo pět let, co tady bloguju. Když od toho neodečtu tu pauzu, po které jsem letos blog musela vzkřísit. :-D

Tak všechno nejlepší - a díky největší! ;)