Tlapka | Tlapkou psáno

Vzhůru na Studeničné!

Snad v každém ústavu je možno dostat vycházku, pokud to situace povolí. No a tak ani ten náš není žádnou výjimkou - třídy postupně na den či víc mizely a zase se vracely. V pátek to však bylo naše oddělení, které dostalo propustku a zapsalo se tak pod nadpis Nepřítomné třídy na seznamu suplování. No a jak se dalo čekat, akce to byla zajímavá. Ve škole jsme sice nebyli jen v pátek, ale výlet trval až do neděle... Takže času na hovadiny všech druhů jsme měli spoustu. xD

[ Pokračování článku ]

Vidíte to? Tak to je, pěkně prosím, kohoutek, který "zdobí" naši zahradu. Je to jeden z kýčů, na něž má můj děda úchylku. Nejradši by naši zahradu zaplavil trpaslíkama, sádrovými jelínky a podobnými zrůdičkami. Myslím, že ani jemu samotnému se tyto "zahradní dekorace" nelíbí, ale schválně je před námi opěvuje a plánuje koupi sádrového kominíčka, když vidí, jak se nám přitom vaří krev v žilách.

Kohoutek je jen slabý odvar toho, co zdobí náš plůtek, který brání výhledu z ulice až k našemu bazénu. Po dřevěném plůtku se plazí nějaká popínavá rostlinka, nahoře kvetou truhlíky plné petunií, na krajní laťce je napíchnutý odrátovaný hrnec... a mezitím vším trůní tento kohoutek. Jeho kolegyně, mimořádně tlustá slípka v nepřirozených barvách (zelenožlutá kombinace) straší kolemjdoucí, kteří ji uvidí mezi šeříky.

Pod plotem jsou další květináče a hlavně - trpaslíci. Na každé straně plotu jeden.

Ten novější vypadá poměrně neškodně. Je jen vytlemený, jako by požil část té muchomůrky, kterou drží v náruči. Ovšem ten druhý... Ten už si užil svoje. Když jsme ho totiž jednu zimu zapomněli schovat do sklepa, slezly z něj všechny barvy. Babka se však rozhodla, že jej zachrání a tak jsem já s Katkou dostala za úkol trpaslíka přemalovat...

[ Pokračování článku ]

Seděly jsme u mě v pokoji a malovaly Žužu. Katka právě malovala svatozář a já černočerné pozadí vesmíru, jemuž naše Sv. Žužu vládne. Náhle se ke mně otočila, upřela na mě naléhavý a nepřítomný pohled a zastřeným hlasem se zeptala: "Míšooo?"

"Hm?" zeptala jsem se podezřívavě. Když upadne do takovéhoto transu, má to většinou katastrofické následky. Většinou následuje nějaká mimořádně stupidní teorie nebo nápad.

"Míšo... Máš Houbičky?" vypadla z ní osudová otázka a já jsem se rozzářila. Sakra, Houbičky tady ještě chyběly!

[ Pokračování článku ]

"Jseš v pohodě?"

Asi tři různé obrazy se synchoronizovaně komíhají a splývají. Jak dlouho to tak mohly nacvičovat?

"Haló!"

A vida, ono je to i se zvukem.

"Jo." řekla jsem, chytila se podané ruky (měla jsem na výběr ze dvou, které se houpaly ve vzduchu), vyškrábala se na nohy a zamířila ke kraji hřiště, kde jsem se zase svalila na zem. Auvaa...

Abych to vysvětlila - měli jsme tělák spojený s klukama. Střídavě jsme hráli basket, florbal a pinkali si. No a při florbalu jsem trochu neodhadla vzdálenost (to víte, mých 5 dioptrií odpočívalo v šatně) a tím pádem došlo ke střetu. Při tom jsem třískla hlavou o zem, jak jsem ztratila rovnováhu, a dostala jsem ještě kolenem pod oko. Pěkně tvrdým kolenem. Dneska už sice zase vidím jen jednou, hlava se mi moc nemotá (síla vůle a zvyku), nicméně pod okem mám překrásný monokl. Přímo ukázkový jak z Domácího lékaře. Plus otřes mozku. Když vynechám chvilkovou duchanepřítomnost a bolest hlavy, bylo mi vlastně výborně, až teď, když mi přestala zabírat ta chemička, kterou do mě vecpala babka, je mi blbě. Tělocvikáři jsem řekla, že na hlavu jsem padlá už dávno, tak jaképak cavyky? Chvíli jsem seděla na lavičce a pak jsem se vrátila do hry. Pravda, když jsem měla kopnout nebo hodit balon, šel krapet šejdrem, ale... xD

Nicméně, rána do hlavy přišla v nepravý okamžik. Za 24 hodin od střetu jsem se totiž měla zúčastnit češtinářské olympiády... Což samozřejmě nebylo jen tak.

[ Pokračování článku ]

novější článkystarší články

vypnout mobilní verzi