Tlapka | Tlapkou psáno

Nikdy, nikdy, nikdy. To vím už teď, ačkoli se mé studium na gymplu chýlí teprve k polovině. Podle citátu Nejhorší na lásce je strach, že o toho druhého přijdete se i já už teď začínám obávat chvíle, kdy se naše třída rozpadne a každý si půjde za svým...

Jak jsem se již zmiňovala, ve čtvrtek 14.2. jsem byla na 4. ročníku Autorského čtení, pořádaného naší školou. Ačkoli proběhla tato akce na Valentýna a na plakátu ve vstupní hale gymplu byla uvedena na programu milostná poezie, všichni autoři, které jsem viděla, se tomuto tématu vyhnuli obloukem. Čím to asi bude? xD

Ani já jsem nebyla výjimkou. Mou prózu zastoupil pokus o fejeton "K zemi, pane profesore!", ale tentokrát jsem vyštrachala i pokus o básničku. "Poezii" píšu jen do šuplíku, páč jsem si vědoma její nízké kvality, ale tohle moje dílko se mi zdá přijatelné. Napsala jsem ho kvůli soutěži na www.saspi.cz, (Společenství Amatérských SPIsovatelů) kde jsem registrovaná. Musím přiznat, že se jej nikdo neodvážil hodnotit, natož pro něj hlasovat, čili je to solidní poděs. xD Nicméně, dávám ho sem... Radši pod perex, abych vám dala možnost zavčasu utéct! xD

Nastala originální chvíle - přemýšlím. Chtěla bych, aby návštěvník tohoto blogu nabyl dojmu, že je to blog originální. Dumám tedy nad originálním článkem. Ovšem je třeba si položit základní a originální otázku - co to vlastně znamená, to "originální"?

Odpověď, že něco originálního, mi dostatečně originální nepřijde...