Takže lyžákem asi vyvrcholil můj života na kluzkých prknech. Že to bylo fiasko, to už víme. Ale protože mě zajímalo, jak jste na tom VY, tak jsem sem v předstihu dala anketu... za těch pár týdnů jsem do ní sesbírala - respektive vy jste do ní dali - 101 hlasů. Což je celkem dost. Každý z vás tvoří -když to zaokrouhlíme- celé procento ve výsledcích. :-)

Stará láska nerezaví.

Možná už znáte ze saspi.cz, možná ne. Já vím, že jste ode mě zvyklí na ironické články, kdy vesměs beru všechno s tím, čemu se v mém případě říká humor, ale proč nezkusit něco jiného? Na přelomu června a července tohoto roku, za bouřky, jsem chtěla napsat něco zvláštního. Předtím jsem měla tvůrčí krizi, tak jsem si to chtěla pěkně vynahradit. Čekání se vyplatilo.

Článek, který jsem zveřejnila s tím, že se úplně vymyká mému stylu a čtenáři ho zkritizují a poradí pro příště, co a jak, získal od redakce známku 1,00, což se mi nikdy nepodařilo s ironickým článkem o tělocviku, Teleshmeidingem ani s legendární Botou. Z nečekaného - na mé poměry - úspěchu jsem měla samozřejmě radost a teď trošku opožděně, vám nabízím svůj článek k přečtení. Třeba se kritiky dočkám od vás, ale i tak přeji příjemné počtení ;-)

Jako malá jsem skládala puzzle ve velkém. Následně jsem dílky zase smíchala a začala od začátku. Prostě magor. ;-) A občas jsem zamontovala třeba i dílky dvou do sebe, abych to měla složitější. Pak se moje záliba nějak odmlčela, na nějakou dobu, no a dneska už v tom zase jedu. Ale tentokrát s rozumem.

Na gymplu nemusíme nosit školní uniformy, ostatně jako na naprosté většině českých škol. Přesto naše - nebo teda aspoň moje - oblékání škola ovlivňuje.

Kdysi jsme měli kočku. Později než Hufču, dříve než Áju a nejkratší dobu ze všech zmíněných, neboť po pár týdnech odešla z rodinného hnízdečka a Hufča žral od té doby z misky zase sám. Je to už několik let a tak není divu, že jednání s těmito stvořeními už jsem pozapomněla a rozumím si víc se psy.

Tak a teď moje druhá "sběratelská úchylka" - mám slabost pro pisátka. K jednobarevným obyčejným tužkám nemám žádný vztah, ale těm vzorovaným prostě nedokážu odolat. :-)

Někdo má rád vdolky, jiný zase holky. Koníčka nebo moderněji hobby má snad každý. Ten něčí je pasivní a něčí vyloženě hyperaktivní. Posloucháme hudbu nebo ji sami tvoříme a produkujeme. Čteme a snažíme se zplodit vlastní řádky, které by někomu stály za přečtení. Sledujeme fotbal ze sedačky a pak se, navnadění, vrhneme na hřiště, než nás to nadšení opadne.

Jedním z nejoblíbenějších koníčků je sbírání čehokoliv. Známek, pivních tácků, hrnečků, autogramů nebo fotek slavných osobností, jízdenek, turistických známek... až po kuriozity, jakou je třeba sbírání - no, teď nevím čeho. :-) Ale čas od času se článek na toto téma v novinách vyskytne.

A co tedy sbírám já? :-)

*Jen taková malá procházka po zajímavostech Řeky. Jak si "výlet" užívala naše výprava, až příště. ;-) Však víte, že nemám ráda dlouhé články...*

Jméno Řeky se dá odvodit bez problémů. Jmenuje se podle říčky, která jí protéká. Shodou okolností se tok taky jmenuje Řeka. xD Tahle malá dědina v okresu Frýdek-Místek je v kraji celkem známá svými lyžařskými vleky. Chataři jsou tady taky spokojení, ale dneska už vám tady chatu úřady nepovolí. Postavit můžete jen rodinný domek a mnoho lidí tak činí, protože když mají auto, v práci jsou raz dva. Teta tady však chatu má už kolik let, takže chatařit můžeme bez problémů. Pokud tedy nezapomeneme klíče, že jo...

To si tak dávám dohromady slovíčka do angličtiny, už asi dvě hodiny tady sloupečkuju ve wordu jak šílená... K tomu na mě rádio pořvává, že už mi hrabe, tak ať to přiznám... No tak jo, řekla jsem si. Je čas na trochu zábavy a psychotest. xD