Tlapka | Tlapkou psáno

Nebyly by to Tlapkovic Vánoce, kdyby se nám něco nevymklo. Teď je na čase přiznat si, co to bylo. Letos přiznávám dvě nevyvedené akce. Tedy, ve smyslu mimořádné akce...

Vzpomínka na jedno jarní dopoledne. Aneb když Vám škola odpadne, přesuňte se do jiné!

V papírnictví jsem si koupila černou tužku s duhovými listy. Pro podzimní atmosféru, říkala jsem si, ale to jsem ještě nevěděla, že večer už poprvé nasněží. Tak zase nic. xD

Ráno mě mamka vzbudila a odjela do práce. Bohužel, než jsem se silou vůle donutila vstát, znovu jsem usnula. Vzbudila jsem se o půl sedmé. Ve tři čtvrtě na sedm jsem měla čekat u cesty, protože Katka se nabídla, že mě ráno svezou. To nám ten týden krásně začíná xD. Nastal hledací trojboj brýle-svačina-taška, trojboj umyj se-učeš se-obleč se plus disciplína přejdi přes kolonu aut přes cestu.

Zhruba do devíti hodin jsem byla vcelku mimo. Musela jsem vypadat jako idiot, když jsem si nahlas (no, když vezmu fakt, že jsem o hlas přišla, tak to tak nahlas nebylo xD) říkala: "Já nespím, já nespím, já jsem čilá, já nespím, hele, nespím!". Navíc jsem měla neprůstřelně omotaný krk šátkem, abych si zachovala aspoň vzpomínku na časy, kdy jsem byla schopná vydávat zvuky podobné řeči.

Takový ten obdélník, co se vyklápí ze zdi pomocí zvláštního výčnělku, který se dá stisknout a tím umožní pohyb. Známe to všichni, víme, jak se to nazývá, ale kritické množství lidí s touto primitivním vymožeností neumí zacházet.