Nebyly by to Tlapkovic Vánoce, kdyby se nám něco nevymklo. Teď je na čase přiznat si, co to bylo. Letos přiznávám dvě nevyvedené akce. Tedy, ve smyslu mimořádné akce...
I. Perníková chaloupka
Byla jednou jedna perníková chaloupka. Spokojeně si tlela v papírové krabici v jednom obchodě, když ji najednou čapla nějaká osoba a koupila si ji domů, k potěše své rodinky a k devastaci kuchyně...
Ano, představte si - mamka koupila perníkovou chaloupku. V krabici byly už upečené perníčky ve tvaru jednotlivých částí chaloupky. Jeden transport domů nevydržel a celá čelní strana byla zlomená vejpůl. Mimaku to neodradilo a líčila mi, jak si tu chaloupku nazdobíme a vystavíme jako vánoční dekoraci.
Mami, i po tolika letech jsi v to opravdu věřila?
Nejdřív jsme měly v plánu jednotlivé dílky nazdobit polevou. Mamka na to koupila speciální zdobičku - profisáček s ozdobnou hubicí. Ehm, ehm. Mamka napěchovala sáček polevou. I přes takřka pyrotechnická opatření byl sáček ulepený hlavně zvenku. Potom začala na perník dělat nějaké kličky a smyčky, případně tečičky. Občas jsme doplnily palivo a jednou za pět minut se opláchly vodou, ať s naším veledílem netvoříme jeden celek.
Zdobení se ještě dalo, poleva šla aspoň snadno smýt. Ale když jsme lepily jednotlivé díly k sobě... Nevím, proč mamka chtěla lepit zrvona karamelem. Tato operace vyžadovala dvou lidí. Mamka-lepič a já-svářeč. Rozumějte tomu tak, že jsem musela udržovat nad sporákem karamel v tekutém stavu. Zjištění: karamel, ponechaný dvě vteřiny svému osudu, dokáže opět ztuhnout na kámen. Tím pádem bylo naprosto nemožné nanést karamel na perník štětečkem, kromě toho, že mu totálně slepil štětiny k sobě a ztuhnul přímo na beton.
Nakonec mě napadlo, že budu pánev držet zešikma, aby karamel stekl tak, aby do něj mamka mohla perníky máčet. Nebudu to prodlužovat: Perníky k sobě chytly nakřivo, na stěny nezapadala střecha a komín na ni taky přesně nalepit nešel. Všechno včetně chaloupky bylo od karamelu a věřte mi, karamel není věc, kterou umyjete kapkou vody. Když pak mamka chtěla nalepit na střechu pár lentilek, vzala si na to sekundové lepidlo s komentářem: "Když už se s tím tak drbeme, tak to necháme i na příští rok a jíst se to nebude.".
Nakonec ještě mamka nacpala do komínu vatu jako kouř a do oken chtěla postavit cínové vojáčky, které našla babka. To jsem jí však zatrhla, stejně jako svíčku dovnitř, protože jednak bychom musely odervat chajdu od podložky (díky karamelu nemožné) a teplo by mohlo rozžhavit karamel. Normálně je k tomu třeba sice větší teplo, ale známe pana Murphyho, že...?
Nakonec dvě fotky: Na fotkách vypadá chaloupka vcelku hezky, ale kdo nezažil...
II. Zelená se line záře
Mamka chtěla nazdobit stromeček jemným bílým řetězem. Děda ovšem dovlekl bednu, která obsahovala dvě neonové trubice po deseti metrech. Červenou a zelenou, prosím. Červená naštěstí byla vadná, ale ta zelená stačí. Děda je totiž na tyhle věci fanatik, takže když už se to koupilo, MUSELO to na plotě i viset.
Tak pozor... Jo, je to foceno s bleskem, tak si představte, jak to září ve tmě...
Reakce přátel, ať už viděli plot naživo nebo jen na fotce:
"UÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁ!"
"Proboha. LAMO, PROČ?!"
"To je... ehm... síla. Teda jako luxus..."
"Jseš si jistá, že to není radioaktivní? Tohle vidět naživo, asi bych slzel..."
"Kde bydlíte? To musím vidět!"