...a ani nevím, kdy se to stalo. Jak jsem už psala v preview, tenhle semestr je jedna velká neznámá. Mám první dojmy a... no, ne neúspěchy. Rozhodně ale překvapivé situace.

Právě jsem absolvovala boj o rozvrh, zapsala jsem si všecko, co jsem si zapsat měla (doufám) a jsem poměrně, jak to říct, v rozpacích. Na první pohled vypadá naprosto fantasticky, ale moje předchozí zkušenosti mě instinktivně varují, že to bude mnohem horší, než to na papíře vypadá. A obávám se, že to není pesimismus. :D

Aneb Jak (ne)dělat zkoušku z novověké filosofie.

Sedím si tu ve své změti a je mi dobře. Po levici mám Korán, haldu posmrkaných kapesníků, lepíky s nejproblematičtějšími znaky cyrilice a pohledy do Austrálie. Po pravici olepkaný hrnek s čajem (vlastně už bez čaje), Bibli (mám to ale hezky vyvážené! :D), poznámky k seminárce o pedagogice volného času, změť pohledů ze všech zadnic světa a před sebou výpisky ze skript etiky a e-mail, který, byť má jen šest řádků, tvořím už skoro hodinu.

Prvák jsem sice zdárně uzavřela už v půlce června, ale záměrně tento článek píšu až teď, po vyprchání emocí a kofeinu, dočerpání části energie a vytištění výpisu svého indexu. Kdo si nechcete kazit prázdniny myšlenkami na školu, neotvírejte tento článek. :) Ale já cítím, že nějakou sumarizaci teď potřebuju...

Červené víno je perfektní. A je vychlazené, narozdíl od vody z kohoutku, která už je hnusně zteplalá tím vedrem, co tu teď máme. A to miluju léto. :D

Jak už jsem psala, trošku se mi rozhodily biorytmy. V noci, když se ochlazuje, trochu ožívám a vydržím klidně do půlnoci. Ale vstát v šest ráno, což dříve nebyl absolutně problém, teď byl vyloženě nadlidský úkol. Ale už nemusí, nemusí! Už můžu spát klidně od desíti do desíti!

Mutace, transpozice, modifikace - ale o onomaziologické kategorie teď nejde. I když... nějaká souvislost by se najít dala.

Myslela jsem si, že moje osobnost je poměrně pevně daná, což posiluji ještě tím, jak nerada mám změny.

Guvno-guvno, zlatá rybko!

Z lásky k mateřskému jazyku jsem se dala na jeho studia. Následek: v životě jsem češtinu neovládala hůř.

Když k sobě pozvete tři Araby a pět Židů, riskujete:

a) válečný konflikt

b) dobrou pověst

...

Konec února a já se stále držím na škole zuby nehty. Jsem lepší, než jsem čekala. Druhý semestr už mě nezastihl v tak příšerných depresích a pocitech paniky, i když neberu jako jisté, že to bude všecko fajn. Může být, nemusí. Ale budu se snažit. :)