J.Hradec IV. - Po dědinkách

12. srpen 2008

*hnízdečko aneb Co to tu tak smrdí*

Počet nově objevených vjezdů z Hradce: 3, celkový počet výjezdů: 9, projeto dědinek: nespočet, průměrný počet budov/dědinka: 7

Ráno jsme pokoukaly na opět bezmedailové olympijské dění a pak vyrazily do terénu. Cílem byla Červená Lhota a Kamenice nad Lipou. Cestou jsme projížděly dědinkami se zvláštními jmény, kostelem, hospodou a pěti baráčky. Projely jsme asi pěti vesničkami se jmény odvozenými od Rad(o)uně, které se nesly v tomto duchu. "Ha!" zvolal mamka za volantem. "Velká Raduň! Tam bude baráčků deset!". :-D

Cestou se mi sice z toho vedra udělalo špatně, ale držela jsem hubu a krok, pokud můžu něco takového říct, když jsem jela autem. Otevřela jsem si okýnko a rozdýchala to, i když jsem pak vypadala jako by mě vcuclo tornádo. :-D

Červená Lhota je zámek ze tří stran obklopený vodní hladinou, kterou můžete brázdit na půjčených loďkách jako ve Zlatovlásce, která se tady natáčela. Taky si užijete trochu adrenalinu a soustředění, neboť vyškrábat se v davu a v pantoflích velikosti 48 do prudkých schodů není žádná sranda. :-D Tou je naopak chodit na prohlídku zámků s malými dětmi, pokud tedy neřvou a neruší. Musím ale říct, že za celý týden jsme na takové děcko nenarazily. Naštěstí. :-D

"Této místnosti dominuje tento obrovský lustr. Troufne si někdo odhadnout, kolik váží?"

Asi dvouletý capart: "Moc."

"To máš pravdu. A přesněji bys nám to řekl?"

"Kilo."

Po prohlídce jsme zamířily do Kamenice nad Lipou. Bylo tak muzeum hraček a 800 let stará lípa. Jinak nic zajímavého. Tak jsme se stavily v Hradci na oběd k Papouškovi. Den předem jsme si tam zašly na menu (kuřecí řízek, klasika :-D) a zalíbilo se nám tam tolik, že jsme tam poobědvaly celkem 4x. Micka ještě po obědě chtěla hodit pohlednice do schránky, ale málem je hodila do schránky nikoli poštovní, ale soukromé. Ti by se divili, kdo jim to píše a proč. :-D

Večer jsem zkoukla olympijský přehled a pak jsme šly posedět ven před hotýlek. Tam jsem se rozhodla přebrodit Nežárku až k té skále, na níž Čapek sepsal svůj Krakatit. Pro inspiraci, víte? :-D Vypadalo to jako hračka, přeskákat kameny na druhou stranu, ale zdání klame;

1, Vůbec ty šutry nebyly tak ploché, jak se zdálo

2, Ze břehu vypadaly o hodně blíž u sebe

3, Z dálky nešla vidět vrstva kluzkých řas a podobného přírodního humusu.

Nakonec jsem místo po šutrech lezla po dně, na kterém byly balvany, které se viklaly a tím pádem udrže rovnováhu a nezmáčet se výš, než sahala hladina (těsně pod zadek) mi dalo hodně zabrat. Navíc ty řasy, to je pěkně kluzký materiál. :-D Ale povedlo se a já jsem na tu skálu dolezla. Chvíli jsem poseděla a přebrodila zpátky. No a protože už byl večer, prchla jsem na pokoj se usušit a převléct. Teprve pak jsem se se zásobou křížovek vrátila zpět k ostatním a luštila až do večera čtvrtého dne, který naši dovolenou přepůlil...