Minulý pátek se mi na večer nakupil program, kvůli kterého se mi nevyplatilo jet z práce na otočku domů. Navíc v té kose, která se v přesném načasování rozvalila krajem, aby mi znepříjemnila život. No, uznávám, tenhle podzim jsem měla štěstí dost dlouho. Ale k věci. Dočkala jsem se zkrátka plonkového odpoledne. Plánovala jsem ho využít tak, že zůstanu v práci a budu opravovat. Jenže jsem nedomyslela, že z úsporných důvodů se hned po obědě vypne topení. A protože máme v kabinetě už tak zimu, ve tři jsem si vzala vestu a za další půlhodinu se sebrala, bouchla za sebou dveřmi a vypadla do teplejších krajin.

Minulý čtvrtek mi psal můj drahý, že je na cestě ze školy, tak jestli se nesejdeme na zastávce a nepojedeme spolu domů. Shodou okolností jsem zrovna končila v práci, tak jsem mu to potvrdila, dokonce s dodatkem, že mi před chvílí psala i mamka, že taky končí - takže nás tam nabere autem a můžeme ho hodit přímo domů.

Myslím, že kdyby věděl, co rozpoutá, jde pěšky.

Tento týden jsme s mým drahým narazili při jedné debatě na něco, co nás asi oba překvapilo. Mě, že jsem si uvědomila, jak je to pro mě důležité, a jeho, že přikládám význam takové... drobnosti.

Míváte doma otevřené dveře?

Tak jsem si všimla, že se nám tady šíří nějaká trudomyslnost. Zdá se, že píše.cz zachvátila podzimní krize.

Ráda bych vás pobavila. Ale bohužel jsem

a) podlehla taky

b) byla o víkendu mimo domov, a tak vám ani nemůžu popsat tu kalamitu, která se tu rozpoutala, když děda posunul čas na klasických hodinách v bytě, zatímco na elektronických nechal původní, protože ty se přece přenastaví samy. Což by bylo ok, kdyby tak neučinil už v sobotu dopoledne a bez babčina vědomí. Komedie to prý byla skvělá, ale zdokumentovanou ji bohužel nemám.

A tak nám nezbývá nic jiného, než skvělá Píseň proti trudomyslnosti!

Takže sborem - tři, čtyři!

Tam kde hy-, tam kde hy-....

A vlastně nám to i hezky ladí s těmi víkendovými oslavami, že?

A s posunem času...

Nemáte poslední dobou pocit, že se pohybujete v kruhu?

Po dvou týdnech neaktivity se sluší prohodit, že žiju. Že je mi docela fajn. Že se snažím vytěžit něco z toho, jak krásně zatím je. Nesbírám žádné extra zážitky, to ne. Ale spíše si užívám klidnou pohodu.

I když musím přiznat, že když jsem se z práce snažila dostat z práce na schůzku do blízké kanceláře, tak to byl spíš ten adrenalin.

Se zmenšením rozsahu projektu 101/1001 na polovinu se nepřímou úmerou protáhl interval, v jakém cítím o něm psát. Až mě překvapilo, když jsem vzala do ruky zvýrazňovač a odškrtala si tucet položek, kterých se mi povedlo dosáhnout za prvních 9 měsíců.

Tak jsem prý slyšela, že na srazu píšáků se uzavřela dohoda, že o něm každý napíše. Protože jsem odcházela jako první (což je moje tradice, ale tentokrát mě to fakt mrzelo), nevěděla jsem o ní. Ale kdo jsem abych narušovala trendy? Spoustu jsem jich začala, a klidně je pro jednou ukončím - protože pokud vím, můj report je poslední chybějící. Vždyť už o srazu stihli napsat i ti, co tam nebyli! :-D

Pro mého drahého nastalo těžké období. Matka Lvice, partnerka Lvice, tchyně Lvice, její tchyně Lvice. A všechny ho přesvědčujeme, že Lvice jsou nejlepší. Už několikrát se zapřísáhal, že dcera Lvice by ho asi položila. A hádejte, co chci já. :-) Tak jsme aspoň pozorovali zdálky vtipnou situaci i mamčiny kámošky. Má dva syny, po vzoru Ivy je nazývejme Starší a Mladší. Každý z nich je ode mě o dva roky. Starší loni dostudoval, Mladší už dávno, protože je všechno, jen ne studijní typ.

Mladší požádal o ruku svou slečnu, svatba se měla konat letos na jaře. A tak, když pod stromečkem byla fotka z ultrazvuku, všichni začali jásat a vznikl chaos, neboť ke snímku se neplánovaně přihlásil Starší. Což bylo Mladšímu a jeho slečně líto, protože oni chtěli, zatímco Starší to neplánovali. No ale nesmutnili dlouho, za pár týdnu v tom lítaly oba páry. :-D A jako bonus i jejich sestřenka, takže na svatbě Mladšího jsem byla jediná netěhotná našeho věku.