Vzpomínám tu na to častěji, než se tu viditelně objevím. Zčásti za to mohla i má aktualizace hesla, přiznávám. Ale hlavní důvod je, zcela neoriginálně, čas. Věřím, že bude lépe, už déle, než je mi milo, ale stále mi nezbývá nic jiného než... vydržet.

Pořád jsem tady. Aspoň v duchu. Aspoň pohledem na titulní stránce, kde vyhlížím stará jména a novinky z jejich života.

Roky plynou, ale některé věci se nemění. Jako třeba pravidelná krize, která mě na přelomu roku vždycky dostihne. Tentokrát na téma brutálně nestíháš klasifikaci v ZSV, máš přášerný skluz s učivem v matice, stejně to učíš všechno blbě a na ty státnice se taky nejsi schopná ani za půl roku naučit, co furt děláš, když máš doma věčně bordel jako v tanku?

Ale už to tak trochu znám, tak jsem si řekla, že to nějak překlepu těch pár dní, a až ve čtvrtek vyrazí Aťka po prázdninách do školky, nějak si to promyslím a rozplánuju. Takže jsem se pochopitelně vzbudila příšerně nachcípaná. Místo hlasu skřehotám, dávím věci, které by se hodily tak možná na Halloween, ale rozhodně ne v lednu, a jsem rozlámaná a unavená. Ale to už taky trochu znám, a tak vím, že stačí sjet k doktorce na CRP, dostat antibiotika a během dvou tří dnů se mi dutiny pročistí a kromě mě nikdo nic moc nepozná. Jenže tentokrát mě nemoc vypekla, CRP bylo nízké, takže jen viróza a doporučení šalvěje a ibalginu. Po dvou a půl hodině v čekárně jsem doufala v něco účinnějšího teda. Takže jsem na izolačce a modlím se, aby to ode mě Aťule nechytila, protože já to v práci s práškáma nějak přežiju, ale ona nemocná do školky nemůže, a já v lednu fakt musím do práce, protože jsem proležela už většinu října (ano, už i já jsem přišla o covidové panenství).

Tak nějak ani nevím, jak stručně vystihnout uplynulý rok. Posledních pět bylo vždy nějak přelomových, ale rok 2024 byl konečně rokem jakéhosi zklidnění situace a určité stabilizace. Čímž nechci říct, že bylo všechno super a mám za sebou výjimečně úžasný rok. I když vlastně ano, jen to moje úžasný aktuálně znamená skvělý, nic zásadního se neposralo!

Jak jinak začít nový školní rok, než zhodnocením uplynulého semestru? Bude to krapet delší, ale bude to naposledy. :-)

Preview: Do semestru jsem vstupovala totálně vyšťavená. Ten předchozí jsem uzavřela na samotném sklonku zkouškového a souběh s pololetím v práci byl naprosto vyčerpávající. Nebyl však čas ztrácet čas, protože kolečka posledního semestru se roztáčela bez ohledu na to, co si o tom myslím. A taky bez ohledu na to, že v pátek můžu kvůli studiu končit v práci už ve dvanáct, takže šup, výuka začíná až od čtyř, užij si zabitý den a večerní MHD, děvče!

Věděla jsem, že teoreticky bych měla stíhat lépe, protože oproti dosavadním třem předmětům na mě čekaly jen dva plus diplomový seminář, ale tušila jsem, že tak snadné to nebude. O květnových státnicích jsem vůbec neuvažovala, ale srpnový pořád působil jako hypoteticky dosažitelná meta.

Takže co, kdy, jak a za kolik?

Kolotoč událostí se točí až příliš rychle a pomalu se dostávám mezi mlýnské kameny, které mi už trochu upravily fasádu. Ale na to, že je květen a syndrom červnové učitelky za rohem, se cítím vlastně pořád dobře. Takže pro starousedlíky tohoto serveru a mou psychohygienu... zde je stručný soupis toho, jak se posledních pár měsíců mám.

Preview: Do nového semestru jsem vstupovala se smíšenými pocity. Povzbuzovaly mě výsledky z prvního ročníku, kdy jsem všechny zkoušky složila s předstihem a přinejhorším za C (z teoreticky nejjednoduššího předmětu :-D), na druhou stranu mě tížila představa, že tentokrát nebudu studovat "jen" při dítěti, ale už i při práci a každodenním dojíždění do Ostravy. V závěru ročníku by mě navíc měly čekat státnice, což znamená napsat diplomku. Jenže kdy? O čem vlastně? A je to vůbec aktuální problém, když nevím, jak budu stíhat průběžné zkoušky? Abych zklidnila svědomí, požádala jsem vyučující o skripta už během letních prázdnin, abych si vytvořila nějaký náskok ještě před začátkem. Možná nejsem matematicky nejnadanější, ale studijní morál mi šlape i v červenci.

Tak to vypadá, že dneska konečně nastal den, kdy si sednu k počítači nejen ke studiu nebo práci, ale i ke psaní sem. Pokud u tedy ještě zbyl někdo, koho zajímá, jak se máme.

Řeknu to na rovinu - nic moc. Fňuk. Mohla bych tu napsat článek, jak stále drtím zkoušky v předtermínu, jak si to po rodičovské užívám v práci, jak se mi daří oddělovat práci a čas pro rodinu a ještě se přitom stále usmívám. Jenže nic z toho není pravda. Nejsem superúča, superstudentka, supermatka ani superžena. Posledních pár týdnů si říkám, že jsem sotva průměr, a posledních týden doufám, že jsem aspoň průměr.

V jednom z minulých článků jsem se zmínila, že se snažím zůtulnit byt pokojovkami. Kupodivu vznikl zájem o to, jakými, protože ne všem se doma daří budovat a udržovat malou džungli. Nebo aspoň oázy zeleně. Do této skupiny se stále řadím. Nikdy jsem to neuměla s pokojovými rostlinami. Vlastně mě ani nezajímaly a jejich přítomnost jsem si ani

Včera se mi podařilo uzavřít první ročník studia matematiky. Na oslavě nelpím, ale článek si tato meta zaslouží!

Preview: Do druhého semestru jsem vstupovala s větší jistotou. Už jsem zjistila, že se to zvládnout dá, a navíc jsme pokračovali ve dvou dosavadních předmětech, navíc se stejnými vyučujícími. Hned po složení poslední zkoušky jsem garantku poprosila o materiály na letní semestr a řeknu vám, ten měsíční náskok jsem dobře zúročila. :-)