Jak jinak začít nový školní rok, než zhodnocením uplynulého semestru? Bude to krapet delší, ale bude to naposledy. :-)
Preview: Do semestru jsem vstupovala totálně vyšťavená. Ten předchozí jsem uzavřela na samotném sklonku zkouškového a souběh s pololetím v práci byl naprosto vyčerpávající. Nebyl však čas ztrácet čas, protože kolečka posledního semestru se roztáčela bez ohledu na to, co si o tom myslím. A taky bez ohledu na to, že v pátek můžu kvůli studiu končit v práci už ve dvanáct, takže šup, výuka začíná až od čtyř, užij si zabitý den a večerní MHD, děvče!
Věděla jsem, že teoreticky bych měla stíhat lépe, protože oproti dosavadním třem předmětům na mě čekaly jen dva plus diplomový seminář, ale tušila jsem, že tak snadné to nebude. O květnových státnicích jsem vůbec neuvažovala, ale srpnový pořád působil jako hypoteticky dosažitelná meta.
Takže co, kdy, jak a za kolik?
KONSTRUKČNĺ GEOMETRIE 2
Očekávání: Optimismus do žil mi vlévalo vědomí, že jedničku jsem zvládla hladce a nezměnila se nám naše skvělá vyučující. Pesimismus ale pramenil z toho, že tentokrát jsme se měli věnovat stereometrii, čili geometrii v prostoru. A dlouhodobí čtenáři vědí, jak tristními schopnostmi orientace a představivosti v prostoru disponuji. Už když jsem zvažovala přihlášku ke studiu, můj drahý pohlédl na sylaby předmětů a pravil: "Ten se všechno nějak naučíš, já ti to nějak vysvětlím, ale jediné, kde se budu fakt bát, abys prošla, bude ta geometrie dvojka.".
Realita: Jediný předmět, který jsem stihla během zkouškového.
Studium: První výukový den mě uklidnil. Konstrukci kuželoseček v podání naší vyučující bych sice potřebovala trochu zpomalit, abych z ní vstřebala víc než názvy zahradnická konstrukce a konstrukce pomocí oskulačních kružnic, ale pochopila jsem, že jde prostě osvojení si určitého algoritmu a ten si doma nakoukám v klidu ze skript a youtube. To dám. Na druhou výuku už nám donesla obrázky krychlí a jehlanů a začali jsme řezat. Kdybyste viděli, jak jsem ty nebohé kostičky naporcovala, tak byste mě nepustili ani do kuchyně, ale co už. Cvičení dělá mistra. Třetí výuku jsme strávili nad základy Mongeovy projekce a to jsem jen seděla, tlemila se jako debil a s láskou vzpomínala na řezy, protože znázorňovat dvě roviny do jednoho papíru, to je sci-fi. Vidět je v tom jednom papíru, to je scifi! Před závěrem semináře se pak jeden spolužák opýtal: "Paní doktorka a prečo to tu tak rozebierame, veď to každý pozre, ako tie roviny smerujú?" Pardon my Slovak. Ale reakce mnoha spolužáků byla A ty jdi taky do řiti. Pardon my French.
Zkouška: Z vývoje v ostatních předmětech jsem usoudila, že geometrie bude nakonec nejmenší zlo, přestože prostorové vidění je moje slabina. Ale rozsah učiva byl splnitelný, přestože mi spadlo do klína suplování a maturity za jednu dlouhodobě nemocnou kolegyni. Takže jsem nějak vypracovala úkoly, poctivě si narýsovala veškeré kuželosečky ze zadání k procvičování, propíchala několik přeložených papírů, které mi simulovaly roviny, tužkami, které představovaly přímky jimi procházející, a vyrazila jsem ke zkoušce. Ta mě potěšila, protože obsahovala přesně to, na co jsem se připravovala. Sice jsem si nebyla jistá řezem jehlanu, ale poradila jsem si s ním i s krychlí, bod s chybějící souřadnicí jsem v zadaných rovinách dohledala a zkonstruovala, nakonec nejhorší byly ty kuželosečky, na které jsem nejvíce spoléhala. Dostala jsem totiž opravdové okno, což se mi příliš často nestává, a v půlce postupu konstrukce hyperboly ze zadaných prvků jsem se totálně zasekla.Naštěstí jsem se při učení fakt snažila pochopit, proč to tak je, takže se mi postup povedlo nakonec odvodit. Akorát jsem pak hrubě nestíhala, takže výsledek byl narýsovaný opravdu prasácky a druhé rameno hyperboly jsem nestihla podpořit tolika body jako to první, takže bylo ještě více od ruky než ten první mrzáček, ale vyučující byla velice velkorysá a ocenila více to, že jsem znala (co znala, vyvodila!) postup, takže mi dala áčko.
Sečteno podtrženo: Musím říct, že v tomhle předmětu jsem na sobě opravdu pozorovala určitý progres ohledně prostorového vnímání. Pořád patří mezi mé výrazné slabiny, ale ano, o něco málo jsem se zlepšila. Rozhodně mám na čem pracovat dále a rozhodně nehrozí, že by mi někdo příčetný svěřil výuku deskriptivní geometrie, ale nezbytné minimum jsem zvládla.
Ke konci už jsem měla kruhy nejen pod očima, ale i před očima.
DIPLOMOVÝ SEMINÁŘ
Zde se odkloním od strukturované podoby zápisků o předmětu, protože tento předmět je atypický. Není zahrnut v rozvrzích, protože konzultace s vedoucím práce si každý zařizuje individuálně, a v podstatě je nám uznán za průběžnou práci na diplomce, aniž bychom ji v rámci předmětu nutně museli zcela dokončit.
Největší problém jsem měla na samém začátku ročníku, kdy jsme si témata vybírali a zadávali. Většina mých spolužáků tíhla k tomu, co nám bylo i doporučeno - vybrat si téma, které souvisí s naší dosavadní aprobací. Takže kolega fyzikář počítal cosi v astrofyzice, kolegyně ekonomka zpracovávala příklady pro výuku finanční gramotnosti, a já s češtinou a filosofií jsem si mohla leda dát pár facek, aby se mi rozsvítilo. Na kvantitativní lingvistiku jsem si netroufla a psát třeba o Pythagorejcích by bylo peklo. Zaprvé o tom už bylo napsáno snad vše, za druhé nejsem až tak dobrý filosof a za třetí by bylo těžké napsat práci spíše matematickou než filosofickou. Koketovala jsem chvíli s myšlenkou na téma mnemotechnické pomůcky v matematice, ale brzy jsem poznala, že nesesbírám dostatek materiálu. A pak mě najednou osvítilo a okamžitě jsem psala naší garantce, na koho se můžu obrátit s tématem výrokové logiky. První možná vedoucí práce mě sice odmítla, protože už měla diplomantů příliš mnoho, ale přihrála mě druhé, s níž jsem se dohodla hladce. Loni jsem od ní dostala áčko z předmětu, který většinu mých spolužáků absolutně děsil, takže jsem do spolupráce nastupovala s uklidňujícím vědomím, že ví, že nejsem úplně blbá, i když vlastně ani nevím, jestli si mě pamatovala, ale to nevadí. Věř a víra tvá tě uzdraví!
Během zimního semestru jsme stihly jen dvě tři konzultace, abychom si ujasnily cíl a strukturu práce plus zpracovaly oficiální podklad pro zadání práce. Teprve poté se zapisoval samotný seminář, jako jeden z předmětů na letní semestr, a já si říkala, že tohle bude to nejlehčí ke splnění. Měla jsem poměrně jasnou představu, co chci napsat - v první části porovnám dvě učebnice, jak téma výrokové logiky zpracovávají, a navrhnu, jak názorněji a pochopitelněji vysvětlit studentům některé náročnější pasáže, a ve druhé části vypracuji menší sbírku řešených úloh, které by mohly posloužit jako vzorové, postupně těžší a těžší příklady pro výuku.
Jenže jsem neměla čas. Někdy jsem si říkala, že bych psala vyloženě ráda, že se na to vyloženě těším, jenže prostě jsem prostor se do psaní třeba na dvě hodiny v kuse ponořit. Jenže najednou skončil semestr a já jsem věděla, že už i srpnový termín státnic je pasé, když mám z diplomky osm stránek a chybí mi i další zkouška. Jenže jsem potřebovala dát vědět na studijní, které předměty budu přetahovat do dalšího roku. A tak jsem na konci semestru sebrala odvahu a napsala své vedoucí, že se omlouvám, ale aktuálně je práce na diplomce nad mé schopnosti, a že jestli by bylo možné práci odevzdat a seminář mi uznat v červenci, když zkouškové oficiálně trvá až do konce srpna. Odepsala, že to není problém, akorát bude hůř k zastižení, což mi minimálně prvních 14 dní, kdy jsem jí neměla co předložit, nevadilo.
A tak jsem každé ráno, kdy to šlo, vyšoupla Aťuli do školky a opalovala se leda přes okno pracovny, v níž jsem usilovně tvořila. Pak ve školce vypukla epidemie sedmé nemoci (kolik jich do prdele je?), tak jsem ji nechala raději pár dní doma a tvořila po nocích. A pak zase ráno a pak ráno i po nocích, dokud práce nebyla hotová. S malou dušičkou jsem ji podstoupila své vedoucí, která mi ji naštěstí schválila s drobnými připomínkami, které jsem vyladila během jediného večera. To bylo obrovské štěstí, protože kdyby mi celý ten koncept hodila na hlavu, tak fakt nevím, jak jinak bych tu práci pojala a zpracovala. Ale prošlo to, a dokonce byla některými postřehy a nápady vyloženě nadšená. Třeba ze zařazení úlohy z Harryho Pottera a Kamene mudrců jako motivačního příkladu, na němž si s žáky vysvětlíme označování výroků a symbolický zápis před tím, než s nimi začneme pracovat složitěji.
Seminář mi proto vedoucí uzavřela s hodnocením za A a myslím, že aspoň tohle áčko mám zaslouženě. Psaní práce mě navíc i bavilo a nebýt důrazného doporučení, abych příliš nepřekračovala stanovený rozsah, tvořila bych dál. Akorát mě teď čeká ještě poslední úkol před odevzdáním - naformátování práce do standardizované šablony, očíslování obrázků a tabulek (a že jich tam mám!), citace... což je těžká pruda. Raději bych napsala druhou diplomku. Neformátovanou, samozřejmě.
Kdyby mi někdo řekl, že budu zpracovávat v diplomce i Harryho Pottera, čekala bych, že to bude na fildě.
DIDAKTIKA MATEMATIKY
Očekávání: Konečně předmět, kde nepůjde až tak o samotnou matematiku, ale o výuku! Tady by se mé nedostatky oproti ostatním mohly eliminovat a třeba bych svým pojetím tak nějak tuším, proč by tohle učivo mohlo být pro žáky těžké mohla získat i nějaké body k dobru.
Realita: A kurva.
Studium: Na tento předmět jsem rezignovala velmi záhy. Konkrétně po zjištění, že první částí zkoušky je vyřešení nějakého příkladu ze SŠ učiva, což je přesně to, co jsem od vlastního SŠ studia ani neviděla, jelikož v dosavadním studiu jsme se věnovali vysokoškolskému učivu (ok, s výjimkou většiny té geometrie). Takže během semestru jsem se omezila na to, že jsem si udělala výpisky ze skript k teoretickým okruhům (a ty definice základních pojmů jsou mnohdy takové ehm-ehmy, že to není o moc lepší než to počítání). Na úkoly jsem se vykašlala úplně a soustředila se v semestru na geometrii a v červenci na diplomku, smířená s tím, že tento předmět budu zřejmě přetahovat do dalšího ročníku.
Když jsem v červenci napsala diplomku, jak jsem si předsevzala, sebrala jsem odvahu a napsala vyučujícímu, jestli platí to, co nám jednou po výuce nabídl - že kdyby někdo nespěchal ke státnicím, nabízí nám ještě jeden termín i na konci srpna. A začala jsem se učit. Aťka v srpnu do školky nechodila, měli zavřeno, takže jsem začínala, až když usnula - a do půlnoci, do jedné v noci jsem se prokousávala třemi úkoly k odevzdání, teorií didaktiky a hlavně kompletními nerovnicemi, rovnicemi, trigonometrií, goniometrií, analytickou geometrií... a moje vědomosti se prohlubovaly neúměrně mým kruhům pod očima a depkám. Videa z matematického Isibala v rychlosti přehrávání 1,25 jsou sice mou záchranou už od prvního semestru, ale teď jsem čerpala vyloženě z nich a staré gymplácké sbírky úloh, kde jsem si některé kapitoly procvičovala. Protože já bohužel potřebuji hodně, hodně času, abych si to zažila a nabyla určité jistoty v řešení. Z videa to sice jakžtakž pochopím, ale když pak mám počítat sama, běda, jak nemám cvik... a čas plynul a potvrzený termín zkoušky se blížil.
Zkouška: Na zkoušku jsem v tak mizerné kondici, jako už dlouho ne.Unavená z věčného ponocování, zdeptaná z toho, jak málo tématy jsem se prokousala, a pod tlakem, že jestli to nedám, musím zkoušku zvládnout stihnout během příštího školního roku. A to mě na rozdíl od letoška čekají státnice a vedení jedné třídy (dost slabé) k maturitě. Necítila jsem se ani dostatečně naučená, teoretická část se mi zdála nevyvážená: byly tam otázky, k nimž musí z fleku umět povídat každý, kdo někdy stál za katedrou, a pak tam byly otázky postavené na definicích pojmů, a to je vždycky bída. Ale hlavně mě děsila početní část - i když jsem udělala výrazný pokrok, moje znalosti byly pořád dost chabé. Z celého středoškolského učiva jsem prošla jen těch pár kapitol, které se v zadání měly objevovat nejčastěji. Jenže pak tam byl ještě čtvrtý oddíl, z něhož jsme si tahali taky nějakou kapitolu učiva, a ani nevím, co jsme s ní vlastně měli dělat...
U losu při mě stáli všichni svatí. V početní části jsem si vylosovala sérii příkladů z poslední kapitoly, kterou jsem dokončovala ještě o půlnoci před zkouškou. A vzhledem k tomu, že to bylo vyčtení charakteristických prvků ze středové rovnice hyperboly, což je rovnice plná zlomků a umocněných závorek, jsem asi zapůsobila, že tento level mi nečiní žádné problémy. Neštěstí ve hře, štěstí ve studiu, fakt. Z teorie jsem si vytáhla matematické důkazy, což je dvojsečná zbraň. Nemám je ráda a prakticky je neumím sestavovat. Ale podařilo se mi to prodat tak, že jsem mluvila o tom, proč jsou důkazy tak složité a tvářila se, že jsou složité pro žáky, ne pro mě. Druhá teoretická otázka, typy vyučovacích hodin, byl vyloženě za odměnu. No a ve čtvrtém okruhu jsem si vylosovala planimetrii. Zatvářila jsem se asi dost nešťastně, protože jsem vůbec netušila, jaké je vlastně zadání toho okruhu (Jako, co s planimetrií? Co tam spadá za témata? Jaké si mají žáci osvojovat kompetence? Jak bych to téma učila? Co o planimetrii vím já?), a zkoušející se mě zeptal, co z planimetrie jsem v uplynulém roce učila. Přiznala jsem se, že jsem zatím učila jen jeden rok šesťáky, takže jsem probírala zatím jen úhel a osovou souměrnost. Zadal mi osovou souměrnost a mně se přece jen ulevilo, protože ta se mi v hodinách celkem povedla. Hlavně jsem ji učila docela heuristicky, a to didaktici vždycky rádi slyší. Takže jsem povídala o tom, jak mí šesťáci překládali různé vystřižené tvary, aby pochopili, co to ta souměrnost je a kolik os souměrnosti různé tvary mají, jak jsme obtiskávali body z jedné strany na druhou, abychom pochopili, co to je obraz a vzor, jak jsme dokreslovali takové ty napůl hotové obrázky ve čtvercové síti a jak jsem je vzala ven s rámečky s vlepenou špejlí a vyhledávali a fotili věci, které budou podle té špejloosy souměrné.
Sečteno podtrženo: Suverénně nejdelší příprava na zkoušku, suverénně nejméně dostatečná na to, abych mohla jít ke zkoušce v klidu, suverénně nejvyšší úroveň stresu a beznaděje... ale měla jsem luxusní štěstí na otázky, takže zkoušející nic nepoznal, dal mi áčko (to zas dostanu doma sežrat, že jsem stresovala) a bylo po všem. Po didaktice, po stresu, po semestru, po ročníku, po prázdninách. Jen po státnicích ještě ne...
Svoje rámečky mám v práci. Foto z ucimesevenku.cz/c/...odkud jsem čerpala i celý tento nápad.
SUMA SUMÁRUM: Na to, že ještě na konci června jsem měla hotovou jen jednu zkoušku a dva předměty mi chyběly úplně, jsem to o prázdninách zachránila vskutku náramně, byť se štěstím. Do příštího roku tak přetahuji jen státnice včetně obhajoby diplomky, ale tu už mám napsanou, stačí naformátovat a odevzdat. Tři áčka jsou mým rekordním zápisem, jelikož dosud jsem vždy za semestr jedno B nebo C dostala.
Co se týče shrnutí celého ročníku, můžu si gratulovat. Když si odečtu čtverky za státnice, které mi automaticky přičítá studijní systém, i když/protože jsem k nim vůbec nešla, mých 5xA a 1xC znamená průměr za ročník 1,15. To jsem neměla ani na fildě, do hajzlu. :-D Pardon. A to teď mám Aťku, od září jsem zpátky v práci, byť mám trochu zkrácený úvazek, a 6 týdnů jsme měli půl bytu nepoužitelného kvůli rekonstrukci koupelny. Pořád nejsem skvělý matematik, ale stále jsem výborný student...
Ještě nejsem v cíli. Bez státnic se nic z toho, co mám za sebou, vlastně nepočítá. Ale už teď jsem došla mnohem dál, než jsem si při zahájení studia troufala doufat. A že jsem nestihla ty státnice, zatímco většina mých spolužáků už má hotovo? To mi vlastně vůbec nevadí. Spíš mi vadí, že je budu muset sladit se svými maturanty. To nebude hezká kombinace.
Ale je to to poslední, co mi zbývá, a já to už nějak dám. Nic jiného mi nezbývá. :-)