Vítejte!
Blog už toho pamatuje dost - víc než já. Jsem ráda, že jste sem zavítali. A ještě radši, pokud se sem vracíte. :)
Mozaika ze života a myšlenek začínající učitelky, která se někdy (zbytečně) bojí, hloubá nad budoucností, dělá trapasy, sleduje a hraje tenis, pokouší se o vaření, přivydělává si, čte, plánuje, ráda hraje deskové hry, ale věčně nemá s kým, žije s poněkud potrhlou rodinkou a hlavně o tom všem píše. :-)
Článek Na přelomu let
Komentáře k článku: Na přelomu let
eithne: Já u tvých článků vždycky obdivuju drajv do života a zápal pro nesnadné věci a tenhle článek není výjimkou. Jak se dá při školkovém dítěti pracovat i studovat, je mi naprostou záhadou.
"Jiné ne" je ošemetné. Sleduju na Twitteru řadu učitelů, kteří sdílí své zkušenosti, a i ti nejprogresivnější, zkušení a životem protřelí čas od času sdílí právě ty špatné chvíle, a to právě kvůli takovým lidem, jako jsi ty: kteří s učením (nebo s učením nového předmětu) teprve začínají a mají pocit, že musí dosáhnout dokonalosti. Nemusíte. Nejde to. Vždycky tam budou špatné chvíle. A kdo to nepřijme jako fakt, koleduje si o vyhoření. A s tvým přístupem k věci si nemyslím, že by těch nepovedených hodin bylo moc. A výsledky maturitní třídy nejsou jen na tvých bedrech, oni se taky musí snažit. Ale věřím tomu, že to dopadne dobře: jejich maturita i tvoje státnice. Moc moc držím palce, a ať je nový rok skvělý, báječný a úžasný a všechno se daří 
tlapka: Díky. Ale posledních pár měsíců mám pocit, že drajv do života je to poslední, co mě vystihuje. 
Ano, tohle je velká pravda. Taky pár takových sleduju a ohromně mi pomáhá i sestava v našem kabinetu. Mám kolegyně, kterým se nestydím přiznat, že něco nevyšlo, a ony občas udělají totéž. Nebo řeknou, že tohle není moje zodpovědnost či vina. Když to srovnám s nastavením před mateřskou, je to nebe a dudy a jsem za to strašně vděčná.
Moc děkuji! 
atraktivnistrasilka: Milá Tlapko, přidávám se k Eithné. Nechápu, nerozumím a nevím, zda budu někdy schopna porozumět tomu, jak proboha zvládáš školkové dítě, školu a práci. To vyžaduje hodně síly, vůle a schopností. Opravdu klobouček, já se opakovaně u čtení tvých článků nestačím divit.
Pochybovat sám o sobě ve své práci je úplně normální a člověka to do jisté míry posouvá dál. Je potřeba umět sám na sebe pohlížet trochu kriticky, to ano, ale je fajn poslechnout si i nějakou konstruktivní zpětnou vazbu od někoho jiného, bývá objektivnější. Funguje u vás něco takového? Jinak velmi, velmi a velmi opět souhlasím s Eithné, když píše, že je nutné přijmout ty slabší chvíle, nechtít hned od sebe dokonalost, protože jinak je to o vyhoření. A já bohužel vím, o čem píšu, a taky chápu, o čem píšeš ty. Často mám ze sebe v práci pocit, že jsem strašně špatná. Že se mi nepovedlo vyčistit tohle a tamto, že na pacientovi nechám ruce a on za půl roku přijde a všechno v háji, že jsem nezvládla ošetřit malé dítě, a tak dále a tak dále... Ale pak jsem zabrouzdala na profesní skupinu, což mi otevřelo oči. Zjistila jsem, že nezdary a pocity zmaru mají úplně všichni. Úplně. Pro ty nezdary si zapomínám všímat toho, kolik výsledků za sebou reálně mám. Mám je já, máš je i ty. Pracovat na sobě je nutnost, ale dokonalost neexistuje.
Maturanti jsou dospělí a je z velké části na nich, jak se s maturitou poperou. Přípravu a podklady mít mohou, ale nakonec je to hodně o jedinci. 
Jasně, že školní příprava je klíčová! Ale opravdu to nezávisí jen na tomhle.
Ke koupelně moc gratuluji a tiše (v dobrém) závidím. Nás čeká bourání nejen rohové vany, ale i přehazování dispozice. Rohová vana se mi nyní zdá pouze jako malý problém.
Tlapko, přeji úspěšný rok!
tlapka: Mockrát děkuji!
Ano, u nás to bylo taky ve velkém - přehodili jsme v koupelně úplně všechno kus jsme obezdili, abychom oddělili záchod. Firma naštěstí byla šikovná a teď po roce musím říct, že to za to stálo.
zlomenymec: Viz kolegyne nademnou
Ja fakt nechapu, kde beres cas, energii a chut delat vsechno to, co delas Mne stacilo pri praci behem roku zvypiskovat 5 knizek. Mel jsem toho pak plny brejle... 
A co to bylo za pocitacovou hru?? :O
tlapka: Taky bych si na to ráda vzpomněla. Teď už tu energii nemám a snažím se to jen-nějak-doklepnout.
Project hospital. Já jsem prostě tycoonový typ.
ztratyanalezy: Nějaká ta krize nás v průběhu života většinou dostihne, to když pociťujeme, že už je toho na naši hlavu víc než dost... máš před sebou ty státnice, s malou dcerkou to dokážeš zvládnout, držím palce a přeju hodně štěstí a úspěchů po celý rok
rebarbora2: Asi se budu opakovat, ale neskutečně obdivuju, co všechno stíháš a zvládáš 
Práci, malou Aťku a ještě školu, to je neuvěřitelný záhul, takže se neboj být na sebe hrdá 
Do nového roku přeju všechno nejlepší, hlavně zdraví (a žádné hleny ) a hromadu štěstí u státnic, abys jimi proplula v klidu a úspěšně 
tlapka: Děkuji. Vtipné (nebo smutné?) je, že i po půl roce je tento vzkaz tak aktuální. Včetně těch hlenů.