Blog už toho pamatuje dost - víc než já. Jsem ráda, že jste sem zavítali. A ještě radši, pokud se sem vracíte. :)

Mozaika ze života a myšlenek začínající učitelky, která se někdy (zbytečně) bojí, hloubá nad budoucností, dělá trapasy, sleduje a hraje tenis, pokouší se o vaření, přivydělává si, čte, plánuje, ráda hraje deskové hry, ale věčně nemá s kým, žije s poněkud potrhlou rodinkou a hlavně o tom všem píše. :-)

eithne: Já u tvých článků vždycky obdivuju drajv do života a zápal pro nesnadné věci a tenhle článek není výjimkou. Jak se dá při školkovém dítěti pracovat i studovat, je mi naprostou záhadou.
"Jiné ne" je ošemetné. Sleduju na Twitteru řadu učitelů, kteří sdílí své zkušenosti, a i ti nejprogresivnější, zkušení a životem protřelí čas od času sdílí právě ty špatné chvíle, a to právě kvůli takovým lidem, jako jsi ty: kteří s učením (nebo s učením nového předmětu) teprve začínají a mají pocit, že musí dosáhnout dokonalosti. Nemusíte. Nejde to. Vždycky tam budou špatné chvíle. A kdo to nepřijme jako fakt, koleduje si o vyhoření. A s tvým přístupem k věci si nemyslím, že by těch nepovedených hodin bylo moc. A výsledky maturitní třídy nejsou jen na tvých bedrech, oni se taky musí snažit. Ale věřím tomu, že to dopadne dobře: jejich maturita i tvoje státnice. Moc moc držím palce, a ať je nový rok skvělý, báječný a úžasný a všechno se daří