Dnes, v souladu s předchozím článkem, jen velmi stručně. Chtěla bych všechny čtenáře, ke kterým se ta zpráva ještě nedonesla, pozvat na zřejmě první sraz píše.cz. Tento nápad už párkrát zazněl, ale až teď spadl do spárů Lvice a ta vypadá, že ho jen tak nepustí. Tak pojďte přispět svou troškou do mlýna a navrhněte pár termínů či míst, aby ta sláva opravdu proběhla. Kdo ví, třeba je naše setkání dalším impulzem do našeho psaní a do našeho soužití na tomto serveru, jehož komunitu právě pokládám za jeho největší přednost.

Brzy už možná doopravdy na viděnou! :)

Tlapka

Nevím, jestli mě tak vycucla prodělaná chřipka nebo celá tahle dlouhá zima (pro mě je každá zima dlouhá), ale chybí mi energie. Do všeho. Že jsem zlenivěla za tu dobu doma a nechce se mi do práce, žádný div. Že mi trvá několik dní udělat nějakou drobnost, to by se taky dalo brát jako normální stav. Ale víte, co je průser? Mně už se nechce ani psát! To už jde opravdu tlusté do tenkých...

Jsem letní člověk. Abych fungovala, potřebuju teplo a světlo. V únoru mě pravidelně dostihuje krize z toho, že vstávám za tmy a domů se vracím taky za tmy. A ještě k tomu v zimě! Což letošní únor, kdy teploty běžně klesaly k mínus patnácti, dotáhl do větších krajností, než jsem se obávala.

A tak se stalo to, co se asi stát muselo. Skolila mě chřipka. Vlastně se divím, že se to stalo až teď. Trávit dvě hodiny denně v MHD a dalších minimálně šest hodin v přímém kontaktu se šesti třídami dětí a puberťáků... to je vlastně výkon, lehnout až ve druhé chřipkové vlně, ne?

Dnešní článek bude tak trochu one-man show. Takové to, když se někdo usilovně snaží o fórek a publikum se nakonec směje jen jeho trapnosti. Odpusťte mé maličkosti. Bud zcela upřímná, chci vydat v únoru ještě jeden článek, abych držela tempo 3 článků za měsíc, ale momentálně nemám energii na dlouhé vypisování. Nicméně už delší dobu si plánuji udělat výběr z Twitteru, protože při jeho procházení se mi vybavují lecjaké okamžiky, které by jinak upadly do zapomnění. Obávám se, že Twitterem nepůjde listovat do nekonečna...

Není čas ztrácet čas.

Věc se má tak. Mám toho hromadu do práce, protože slohovky, protože známky do nového pololetí, protože porady, protože víkendové přípravné kurzy na přijímačky a taky třeba domlouvání divadla. Nečekaná delikatesa. Překvapilo mě, jak složité to je. Zajistit jedno-blbé-divadlo pro nižší ročníky. V prvním divadle jsem vyhlídla super premiérovou hru, známá, která v divadle brigádničí, říkala, že dohodnout představení nebude problém, když naplníme sál. Sehnala jsem dost tříd a hlavní manažer divadla nám o stopl.

Zdravím vás ze své postele, kde se rochním v hrubém pyžamu, co mi donesl Ježíšek od mého drahého. Myslela jsem si, že ho jen tak nevyužiju, protože je hodně teplé, ale dostihla mě rýmička a explozivní kýchy (jak jsem tuhle hlášku mohla ve Třech veteránech tak dlouho přehlížet?), a tak mi přijde velmi vhod. Při představě, že se zítra musím převléknout do civilu a, ta hrůza, vyjít mezi lidi... brrr!

Podobně postižení jedinci jistě ví, proč se těšit na nový rok - na nový diář! Zatímco dřív jsem si kupovala jednoduché školní diáře z papírnictví za 30 korun a sloužily mi naprosto dostatečně, dnes mám poněkud vyšší nároky. Loňským rokem mě doprovázel Personal Planner, se kterým jsem byla ohromně spokojená. Jenže rok 2017 přinesl do mého života mnoho změn, které se promítly i do toho, co od diáře potřebuju. Výhodou PP totiž je, že si ho navrhnete přesně na míru. Jenže co když nevíte, co chcete? Už jen to, že jsem se ze studentky stala učitelkou, znamenalo, že se moje dosavadní zápisy dost promění. A já jsem najednou nevěděla - bude mi ještě stačit formát A6? Nebude lepší vyměnit řádky za sloupce? Potřebuju místo u každého týdne pro univerzální poznámky? PP umožňuje si tohle všechno nastavit, jenže já jsem potřebovala zkoušet. A koupit si PP a za dva měsíce zjsitit, že jsem správné rozvržení neodhadla dobře, je poměrně drahý špás.

Takže jsem začala mapovat terén jinde. A našla jsem!

V listopadu dokončený projekt 101-1001 mě nadchl, ale určitou drobnou výtku mám k jeho dlouhodobosti, protože některé cíle pak ztrácejí na atraktivitě. A plánování v menších časových celcích je efektivnější a účinnější. Zkrouhla jsem tedy projekt na polovinu, ale nemám pocit, že bych se šetřila. Ostatně, v seznamu najdete mnohé mé resty z minulého seznamu. Po čem tedy momentálně toužím? :)

Nastává období bilancování, rekapitulací a souhrnů. Normálně se těmto článkům vyhýbám, ale letos neodoloám, protože tento rok toho změnil víc, než s jakým očekáváním jsem do něj vstupovala.