Konec února a já se stále držím na škole zuby nehty. Jsem lepší, než jsem čekala. Druhý semestr už mě nezastihl v tak příšerných depresích a pocitech paniky, i když neberu jako jisté, že to bude všecko fajn. Může být, nemusí. Ale budu se snažit. :)

Posledně jsem se vám pochlubila pohledem z Brazílie. Jenže co se nestalo,v pondělí a úterý jsem ve schránce našla další pozdravy! Tolik vzkazů snad nedostává ani Božský Kája od fanynek, začíná se mi to fakt líbit! :-D

Je čas zrekapitulovat dění ohledně Postcrossingu. Začíná mě to čím dál víc bavit, takže se musím držet, abych nepřekoročila limit, který jsem si stanovila. :-D Vidím, že poslané pohledy mají odezvu a slibovaná odměna opravdu přistává ve schránce, ale odolám! Takže, co nového?

Retročlánek, který jsem sepsala už v srpnu a nezveřejnila ho, protože jsem doufala, že do něj zahrnu i Svět podle Garpa. Bohužel si knihovna vyžádala knížku zpět a dodnes jsem ji tam znovu nezastihla, takže nakonec pouze tip na knihu Pravidla moštárny. :)

Začalo to nevinně, tentokrát ani ne po víně. Spíš po migréně, která se mi protáhla na dva dny, mě osvítila inspirace a splácala jsem záhlaví, které momentálně vidíte. Pokud ne, stiskněte F5. Pokud ani poté ne, tak holt nejsem tak dobrá, jak si myslím. :-D

Strašně jsem se těšila, že až udělám poslední zápočet a zkoušku, vrhnu se na spoustu, spoustu akčních věcí a koníčků, na které mi nezbývá čas. Místo toho sedím, tupě čučím střídavě na Davis cup a do zdi a jsem úplně grogy. Chci Potřebuju si lehnout a spát minimálně do příštího pondělí, kdy začíná druhý semestr. :-D

Už několikrát jsem vyslovila názor, že postcrossing je záležitost vrcholně nakažlivá. Svým nadšením jsem infikovala (mimo jiné) i kámošku Terku. Vzhledem k tomu, že studuje angličtinu-tlumočnictví, se jí to určitě bude hodit i v životě, protože jak jinak poznáte angličtinu v různách koutech světa tak snadno? :-D No a protože její semestr (hlavně tedy zkouškové) se nachýlilo ke konci a moje taky, rozhodly jsme se trošku si zarelaxovat a podniknout něco společně - kromě plánovaného srazu.

Tak jsem se dočkala první exotiky ve své schránce. Aby mi bylo vynahrazeno to dlouhé čekání, dostala jsem hned dva (vlastně tři!) pohledy najednou. :) Cesta z Asie (celkem skoro 16 000 km) jim trvala dva týdny. Tady jsou:

Už jsem se vám pochlubila s prvními odeslanými pohledy a je na čase předvést skvosty, které mi dorazily na oplátku.