Delší dobu mě lákalo zajít si na pub-quiz. K mému překvapení jsem zjistila, že tato vymoženost už dorazila i k nám na venkov. Můj drahý sice není příliš iniciativní, ale když s něčím přijdu já (a že jsou to kolikrát pořádné koniny :-) ), neřekne většinou ne. Přesto se mi zdálo, že kvízem nepolíbený pár není napoprvé to pravé ořechové. Osud mi však seslal třídní sraz, kde slovo dalo slovo - a najednou jsme byli domluvení s Readynou, která na kvíz chodí s partou skoro pokaždé, že nás přizvou do týmu. No prosím, to už je jiná startovní pozice. :-)

Celé mé rodině, většině okresu a půlce sociálních sítí se po dnešním dni výrazně uleví, jelikož jsem u prvních ze tří státnic uspěla a v indexu se mi konečně objevila solidní známka (jo, vidíte, o svém posledním zkouškovém jsem vám taky ještě nenapsala, že?).

Za dva a půl týdne skládám první ze tří státnic. Kdepak, "nevěřím na život po škole", potřebuju vymyslet, co dál. Zdá se, že se mi nabízí spousta variant, jenže po hlubším zamýšlení se roztřídí do kategorií "nereálné", "docela blbost" a "totální úlet".

Jak rychle přišly, tak rychle odešly. A teď už jenom můj nepříliš oblíbený Silvestr a hurá vstříc roku 2017. Od svých oblíbených sedmiček čekám mnohé a asi ještě více je očekáváno ode mne. Za rok budeme moudřejší. :-)

Vánoce proběhly poměrně tradičně. Vzhledem k tomu, že jsem ještě ve dny, jejichž datum už začínalo dvojkou, řešila zkoušky a formality na studijním, abych mohla v lednu ke státnicím, jsem dárky sháněla ještě později než obvykle. Balení připadlo už klasicky až na Štědrý den. Každoroční boj. Letos jsem samotné balíčky stvořila dost obyčejně, ale pohrála jsem si s mašlemi a uvedla do života nový styl, soukromě přezdívaný ostnatý drát ála pohraničí. Nedělala jsem kličky a mašle, jen jsem natočila konce stužek a izolepou je přichytila tak, aby se táhly po celé délce balíčku. Na placatých dárečcích to moc nevyniklo, ale když jsem zabalila jeden vyšší a užší, tak to fakt vypadalo jako zeď s ostnatým drátem nahoře. :-D

Víte, kolik článků čeká v rozepsaných a kolik námětů na papírcích na stole? Asi tři sta. Děje se toho od podzimu hrozně moc a dostává to pořádné grády. Jako kulička, když ji spustíte z kopce, a dolů se přivalí celá lavina. Nevím, jestli jsem ještě kulička nebo už lavina, ale z kopce to jde se mnou rozhodně. A ohromnou rychlostí.

U minulého článku došlo k vážnému otřesu v mém vztahu ke světu. Julča vyjádřila, jistě jen žertem, pochybnost o tom, zda jsem opravdu upekla dort s ovocem. Chápala bych, kdybych psala o marcipánových růžích, ale poházet korpus mandarinkami z plechovky? Tak moc jsem podceňovaná? I ty, bru...tální Julie?

Pohár přetekl. Čas dozrál.

Pořídila jsem si chytrý telefon.

Úrodu si musím pochválit, ne že ne. :-) Co se mi podařilo?

Kdo ví, jestli vina za probdělou noc padá na superúplněk a nebo na to, že jsem přišla z práce před osmou a nedokázala vypnout hlavu. Jestli fakt budu učitelka, tak se mi to pro skřivana jako já jeví velmi příznivě. Ve směnném provozu bych po týdnu vyhořela, za měsíc zešílela a za rok asi umřela, pokud mě odvaří jedna probdělá noc. A ano, i z oslav a večírků se vytrácím na Popelku. Před půlnocí. :-)

Lehla jsem si do postele po desáté. Jako vždycky. Převalovala jsem se, pořádně unavená, ale ne a ne zabrat. Mrknu na hodinky - šup, čtvrt na dvě. Zase převalování. Čtvrt na čtyři. Ve fázi největšího zoufalství a s vědomím, že před šestou už zase vstávám a jedu na praxe, jsem začala počítat ovečky. Někdy kolem čísla 170 jsem konečně usnula.

Sebeanalytických testíků není nikdy dost. Sokratovské "poznej sám sebe" je věčné a vděčné téma i citát. A když navíc další pokus zabere jen deset minut, kdo by odolal? Cílem téhle krátké aktivitky je najít klíčové slovo, které může ukázat cestu k tomu, co vás (ne)vědomky trápí. A nebo možná ne přímo trápí, ale i tak toho máte plnou hlavu. :-)

Za tuhle hříčku vděčím Raduš. Ona má obecně dobré tipy, dala jsem na ni už poněkolikáté. :-) Originální článek s podrobným návodem najdete zde. Konec odkazů a teorie, ukážeme si to v praxi! Obětuju se a odhalím své nitro. :-D

První krok je velice jednoduchý. Napište si pod sebe 16 podstatných jmen (jak se to učí ve druhé třídě - názvy osob, zvířat, věcí... :-D). Abstraktních, konkrétních, hromadných, látkových, jedno jakých, prostě taková substantiva, která vám budou přicházet na mysl. Pokud hodláte test vyzkoušet poprvé, doporučuju nečíst dál, než si svých 16 slov dáte dohromady, ať netaktizujete. Není to zapotřebí ani záhodno. :-)

Mé introvertní já utrpělo v říjnu dost těžké zásahy a už se jen tak bezmocně plíží někde po podlaze do rohu. S hrůzou zjišťuju, že se sice těším, jak v listopadu uberu a vrátím se ke své normě, ale tenhle měsíc v jednom kole jsem si, je fér to přiznat, dost užila. Dlouhodobě by mě to nejspíš zabilo, po dobu jednoho měsíce to byla skvělá zábava.