Pravda vyjde najevo za superúplňku

Kdo ví, jestli vina za probdělou noc padá na superúplněk a nebo na to, že jsem přišla z práce před osmou a nedokázala vypnout hlavu. Jestli fakt budu učitelka, tak se mi to pro skřivana jako já jeví velmi příznivě. Ve směnném provozu bych po týdnu vyhořela, za měsíc zešílela a za rok asi umřela, pokud mě odvaří jedna probdělá noc. A ano, i z oslav a večírků se vytrácím na Popelku. Před půlnocí. :-)

Lehla jsem si do postele po desáté. Jako vždycky. Převalovala jsem se, pořádně unavená, ale ne a ne zabrat. Mrknu na hodinky - šup, čtvrt na dvě. Zase převalování. Čtvrt na čtyři. Ve fázi největšího zoufalství a s vědomím, že před šestou už zase vstávám a jedu na praxe, jsem začala počítat ovečky. Někdy kolem čísla 170 jsem konečně usnula.

Bloudila jsem po nějaké velké, ale moderní budově, kde jsem se měla sejít s mamkou. Taky jsem se potřebovala naobědvat. Potkala jsem tam mamčina kolegu, kterého jsem v životě neviděla, ale přesto jsem věděla, že je to její kolega (znáte ten pocit ze svých snů?). Ukázal mi cestu do kantýny, kde jsem si dala rajskou polévku. Našla si mě tam mamka a vzala si ještě dva sendviče, že jsou v ceně, když už jsem si tam koupila oběd já. 

Mezitím jsem začala plašit, že už musím letět, protože další hodinu mám až na pajdáku. Ke svému překvapení jsem zjistila, že jsem na Mariánkách, hned vedle fakulty, stačilo přeběhnout dvorek. Jupí. Přednášela jistá doktorka S., a to jen pro pár lidí. Spolužák D. přišel pozdě a nechal za sebou otevřené dvoře, takže vznikl průvan. Seděla jsem přímo pod otevřeným oknem, tak jsem vstala, abych ho zavřela. A D. hned, že jasně, že jeho slečna to taky nesnáší, zrovna včera to spolu řešili.

Tím jsem na fakultě skončila a ocitla se na gymplu, u jazykových učeben nad chodbou k jídelně. Potkala jsem našeho dějepisáře, mluvili jsme spolu o tom, že škola potřebuje vybudovat ještě jeden výtah, kdyby se objevili dva vozíčkáři zároveň . Ptala jsem se, jestli už to někdy hrozilo, a on, že jo, že se to málem stalo. Pak někam zmizel a já jsem bloumala podél stěny ze skleněných kachliček nad chodbou, jenže kus chyběl, takže jsem visela ze stěny dolů do jídelny, zády ke zdi. Asi jen proto, aby sen mohl pokračovat (znáte ten pocit ze svých snů?), jsem se nezřítila a zázračně se vyškrábala zpátky nahoru.

Rozhodla jsem se proto radši jít do třídy. Cestou jsem se zastavila u nástěnky se suplováním, očividně za dobu mé nepřítomnosti modernizované - místo papírů na ní visela dotyková obrazovka. Před tabletem stála jakási holčina a četla můj blog. Chvíli jsem se bavila hrou s absurditou autorské anonymity, slečna pak začala psát komentář ke článku Vesnice, tak jsem se rozhodla ji nerušit a oslovit kdyžtak až odpovědí, abych si svou neprozrazenost uchovala a zároveň ji ohromila svou vševědoucností.

Ve třídě jsem se setkala se spolužákem A. Na nástěnce byl připíchnutý rozvrh, hledala jsem v něm svůj seminář humanitních disciplín, ale nedařilo se mi zorientovat se, naštěstí mi pomohl A. Poprvé jsem spatřila své nové volitelné předměty, vyučované ve čtvrtky. Novověkou filosofii, problematiku jádra nebo nějaké buňky a ještě cosi. Zhrozila jsem se, a pak ještě jednou. Došlo mi, že celých těch pět let na výšce sloužilo jen jako přípravný kurz, abych zvládla maturitu. Moje zděšení viděla naše matikářka, začala mi vyprávět, jak se těšila na to a tamto a jak je všecko super. Říkala jsem si, že didaktici by z ní měli radost. A pak ještě odněkud z dalšího tabletu hrál přenos z té přednášky se S. z pajdáku, ukázalo se, že šlo o nějakou konferenci.

Vzbudila jsem se zmatená ještě víc, než na co bych měla po pouhých necelých třech hodinách spánku nárok. Podstata a symbolika snu, jakkoli se zdál jako slátanina, byla víc než jasná a pravdivá (znáte ten pocit ze svých snů?). Opravdu jsem na výšku chodila proto, abych obstála při hlavní zkoušce, která se odehraje spíše na gymplu než na fakultě, protože ta pravá maturita, o níž se říká, že je zkouškou dospělosti, znamená obstát v práci a postavit se na vlastní nohy.

K tomu mám zatím daleko. Pro začátek v únoru nastupuju na náš gympl jako praktikantka. :-)