Tlapka | Tlapkou psáno

Kdysi jsme měli kočku. Později než Hufču, dříve než Áju a nejkratší dobu ze všech zmíněných, neboť po pár týdnech odešla z rodinného hnízdečka a Hufča žral od té doby z misky zase sám. Je to už několik let a tak není divu, že jednání s těmito stvořeními už jsem pozapomněla a rozumím si víc se psy.

Někdo má rád vdolky, jiný zase holky. Koníčka nebo moderněji hobby má snad každý. Ten něčí je pasivní a něčí vyloženě hyperaktivní. Posloucháme hudbu nebo ji sami tvoříme a produkujeme. Čteme a snažíme se zplodit vlastní řádky, které by někomu stály za přečtení. Sledujeme fotbal ze sedačky a pak se, navnadění, vrhneme na hřiště, než nás to nadšení opadne.

Jedním z nejoblíbenějších koníčků je sbírání čehokoliv. Známek, pivních tácků, hrnečků, autogramů nebo fotek slavných osobností, jízdenek, turistických známek... až po kuriozity, jakou je třeba sbírání - no, teď nevím čeho. :-) Ale čas od času se článek na toto téma v novinách vyskytne.

A co tedy sbírám já? :-)

To si tak dávám dohromady slovíčka do angličtiny, už asi dvě hodiny tady sloupečkuju ve wordu jak šílená... K tomu na mě rádio pořvává, že už mi hrabe, tak ať to přiznám... No tak jo, řekla jsem si. Je čas na trochu zábavy a psychotest. xD

Hodiny ukazují půl sedmé ráno. Kdo může, je ještě doma, pod peřinou a ve stavu, běžně známém jako spánek. To jen Tlapka už hospodaří ve třídě. Přiznávám se, že jsem každý den ve škole brzy. Má to výhodu. Člověk si stihne napsat případné úkoly a při dobré vůli se i něco málo naučit.