Během svaťáku (dobře, posledních tří čtvrtletí ve škole) jsem vytížena povinnostmi maturantky úspěšně bojkotovala úklid. Stálo mě to hodně sil, stále se zaměstnávat školou, abych měla alibi, proč mám na stole (později i na parapetě, poličkách, posteli a podlaze) větší a větší chaos až bordel, ale vyplatilo se to. Odmaturovala jsem nad očekávání dobře a na úklid jsem se vrhla až minulý týden.

 Akvárko jsme dotáhlal do konce. Dneska už mám rostlinky (na druhý pokus živé!), rybičky i potěr. Ano, během dvou týdnů mám i potěr. :-D

Jako malá jsem měla rybičky. V malém akvárku, s filtrem a umělými rostlinkami. Ze tří pavích oček jsem jich měla dvacet a bylo by jich ještě víc, kdyby je tak neutlačovali přemnožení vodní šneci. Celé roky jsem je takhle chovala a malý ekosystém vypadal spokojeně a dál se rozrůstal. Tato idylka pokračovala do doby, než se toho chopil můj velice nadšený otecko, přivlekl velké akvárko se vším možným vybavením a exotičtější druhy rybek - když mi to tak jde...

Pomřely. Pár týdnů jsme bojovali, ale nešlo to. Pomřely i další, už menší generace. A akvárko jednou mamka vylila a odklidila do sklepa, kde na něj sedal prach.

Maturity skončily. Správce znova zapojil zvonek a všechny ty... státní maturity... jsou vlastně romantické a komické. :D

Titulek nijak nesouvisí s obsahem článku. Prostě mě nenapadlo nic jiného. :-D Kdybych se nemusela dneska večer věnovat stacionárnímu magnetickému poli, asi se natáhnu do postele, zakutám pod deku, vezmu si ty hrubé bílé fusekle až pod kolena (ve kterých vypadám, jako bych měla obě nohy zasádrované) a budu poslouchat... no, mp3 vlastně ne. :-D Před dvěma lety jsem po definitvním kolapsu mobilu dostala k Vánocům Nokii Music (mamka měla šťastnou ruku!) a od té doby ani nevím, kde je mé mp3 konec. Mám jen matné tušení, že ji sbalila dárkyně Nokie. :-D

Březen vítám jako spásu. Přece jen, už to zní "jarněji" než únor. Jaro už podle astronomů i začíná a mnohdy i opravdu začne. Občas rovnou i léto, ale pro mě to není problém. :-D

Problém přede mne staví moje (vám zatím nepředstavená) mužská polovička. A můj pan otec. Tito dva pánové se narodili v březnu a ode mě jakožto od hodné dcerky a správné partnerky se očekává, že si na jejich narozeniny vzpomenu a obdařím je nějakým úžasným dárkem.

Ehm, ehm. Ano, vím, že je zase pozdě. Že jsem chtěla psát častěji než za měsíc. Ale uznejme, že už i to je pokrok! :-D

Patnácitny jsem strávila na dovolené. Svůj "významný den" jsem strávila na záchodě, přičemž mi chodily SMS ve znění "užij si to, jak se patří" a podobně.

Dnes je mi osmnáct. Už tři hodiny. Ale nic delšího se mi sepisovat nechce.

Druhým dnem mám chřipku... :-D

...měsíc do narozenin.

Prázdniny začaly a já jsem byla v rámci zotavení a relaxace vyvezena do Teplic nad Bečvou. Sluníčko už zalezlo, takže jsme se s mamkou přesunuly do kavárny. A, hurá sláva, je tu internet! Takže se vám začerstva musím pochlubit, jaký trapas se nám povedl hned po příjezdu. :-D