Bylo to naprosto zběsilé a jak se říká "hrábnout si na dno", tak párkrát jsem se s tím nespokojila a zakopala se ještě hlouběji pod něj, ale s neskutečnou úlevou mohu oznámit, že jsem polovičním bakalářem. Dneska jsem absolvovala státnice z prvního oboru! Vaše držení palců zabralo, děkuji všem zúčastněným. :D

Když jsem si vzala referát na jistou knížku, netušila jsem jednu zábavnou věc. Totiž, že daná vyučující se na onoho básníka silně zaměřuje  - tedy věděla, ale nečekala jsem, že se zaměřuje i na prózu. Konkrétně na tu novelu, kterou jsem vyfasovala. Můj referát se měl přednášet hned na prvním semináři, tedy zítra, takže nebylo moc času shánět zdroje. Proto mě potěšilo, že dotyčná napsala několik studií, které jsou v sborníku vydaném u příležitosti básníkova výročí narození. Zajásala jsem, že docentka uslyší, co chce. Neuslyší nic, protože ten její sborník v celé Ostravě, tudíž ve třech knihovnách (městské, univerzitní a vědecké), prostě není. Kamarádka, která má seminář až odpoledne, jí psala e-mail, jestli by nám ji nějak nezprostředkovala (určitě má svoje příspěvky doma), ale odpověď zatím žádná. Takže vážení, držte mi zítra palce. :D

Uwaga! Jde o výlev, proč je bakalářský ročník na prd.

Maturovala bych, až bych brečela. No fakt. To byla taková pohodička, i když ve státní části jsme schytali zrovna nejproblematičtější dosavadní ročník. Chci maturovat, ne státnicovat! Aaaaargh!

...a ani nevím, kdy se to stalo. Jak jsem už psala v preview, tenhle semestr je jedna velká neznámá. Mám první dojmy a... no, ne neúspěchy. Rozhodně ale překvapivé situace.

Právě jsem absolvovala boj o rozvrh, zapsala jsem si všecko, co jsem si zapsat měla (doufám) a jsem poměrně, jak to říct, v rozpacích. Na první pohled vypadá naprosto fantasticky, ale moje předchozí zkušenosti mě instinktivně varují, že to bude mnohem horší, než to na papíře vypadá. A obávám se, že to není pesimismus. :D

Aneb Jak (ne)dělat zkoušku z novověké filosofie.

Sedím si tu ve své změti a je mi dobře. Po levici mám Korán, haldu posmrkaných kapesníků, lepíky s nejproblematičtějšími znaky cyrilice a pohledy do Austrálie. Po pravici olepkaný hrnek s čajem (vlastně už bez čaje), Bibli (mám to ale hezky vyvážené! :D), poznámky k seminárce o pedagogice volného času, změť pohledů ze všech zadnic světa a před sebou výpisky ze skript etiky a e-mail, který, byť má jen šest řádků, tvořím už skoro hodinu.

Prvák jsem sice zdárně uzavřela už v půlce června, ale záměrně tento článek píšu až teď, po vyprchání emocí a kofeinu, dočerpání části energie a vytištění výpisu svého indexu. Kdo si nechcete kazit prázdniny myšlenkami na školu, neotvírejte tento článek. :) Ale já cítím, že nějakou sumarizaci teď potřebuju...

Červené víno je perfektní. A je vychlazené, narozdíl od vody z kohoutku, která už je hnusně zteplalá tím vedrem, co tu teď máme. A to miluju léto. :D

Jak už jsem psala, trošku se mi rozhodily biorytmy. V noci, když se ochlazuje, trochu ožívám a vydržím klidně do půlnoci. Ale vstát v šest ráno, což dříve nebyl absolutně problém, teď byl vyloženě nadlidský úkol. Ale už nemusí, nemusí! Už můžu spát klidně od desíti do desíti!

Mutace, transpozice, modifikace - ale o onomaziologické kategorie teď nejde. I když... nějaká souvislost by se najít dala.

Myslela jsem si, že moje osobnost je poměrně pevně daná, což posiluji ještě tím, jak nerada mám změny.

Guvno-guvno, zlatá rybko!