Tlapka | Tlapkou psáno

Věnovala jsem svůj vlastnoruční výrobek pro dobrou věc. V životě bych neřekla, že někdy vyprodukuju něco, co bude k světu a nebude to příjímáno s takovou tou útrpnou mateřskou láskou, s jakou máme vystavené moje úděsné výrobky z keramického kroužku. A dokonce je šance získat za to peníze!

Kdo sem chodí (a že je vás dost, viz dále :D), ví, že si na číslech o návštěvnosti moc nezakládám. Mnohem více pro mě znamenají komentáře - že se v nich můžu pozdravit se stálými návštěvníky a vyměnit si s nimi zážitky. Nebo přivítat nové, to mám taky moc ráda. :D Ale je to pár dní, co blog překonal další magickou hranici, a to by se ignorovat nemělo. :) Uvítala jsem zde návštěvníka č. 50 000. Trvalo to sice roky a roky, ale evidentně se teď návštěvnost zvyšuje, protože č. 40 000 sem zavítalo v lednu (lidi, vždyť je krásně, běžte radši ven! :D). A můj blog je podle statistik na úvodní straně 5. nejlepší dle hodnocení ostatních bloggerů odtud. Lidi, děsíte mě! To je, jako byste mě brali vážně. :D Nevím, jak vyjádřit svou vděčnost za vaši pozornost, aby to nebylo klišé. :D

Každopádně tou legendou z nadpisu nejsem já. Tou legendou je Tanec houbiček, nejčtenější článek za poslední rok. Lidi, děsíte mě! :D

Včera mi Terka představila krásnou blbinku. A protože ráda sdílím radost, tak vám ji představím. Ale ne, že mě pak budete kamenovat! ;)

Jde o GeoGuessr, hru aloženou na Google StreetView. Stránka vás náhodně vyplivne na nějakém místě po celém světě.

Někde.

Kdekoliv.

U irské pastviny, na brazilském pobřeží, na římské hlavní ulici, u rumunské skládky, v kanadském lese, v japonském velkoměstě, na australské pouštní dálnici mezi ničím a ničím...

A v nemáte páru, kde jste. Vaším úkolem je si to tipnout na mapě světa, přičemž se můžete pohybovat a otáčet si výhledem (stejně jako v klasickém StreetView), čímž můžete odhalit různé indicie - krajinu (Hory, rovina? U vody? Stromy - jehličnaté, listnaté nebo divné?), značení cest, lidi (obličeje jsou romazané, ale barva kůže nebo styl oblečení napoví), dopravní prostředky, architektura... Nejideálnější jsou nápisy ve městech a ukazatelé podél cest. V lepším případě najdete přímo název města, ale většinou se vám povede aspoň odvodit, jestli jste v Asii, rusky/anglicky mluvících zemích nebo úplně jinde. :)

Když se tedy něčeho dopátráte (nebo si to aspoň myslíte), odkliknete svůj tip na mapu světa a podle toho, nakolik jste byli blízko, dostanete body. Série čítá 5 tipů, náš rekord je přes 17 000, tak se ukažte! :D

Samozřejmě jsme se při hře nevyhnuly komickým situacím. Jako když jsme celé šťastné objevily značku "Pozor, klokani" - a přitom jsme byly v Texasu. Skvělé taky bylo naše bloudění u japonské zoo, kde nás mátla kombinace jasně viditelných lam, papoušků a zeber. :D A když jsme byly ve městě s nápisy v azbuce, kde na každém rohu byla lékárna, myslely jsme, že jsme u Černobylu. :D

Cestování zdar!

Je načase odstranit olympijský design a dát ho do galerie. A vystřídat novým...

Tak co říkáte na medaile? Jsem spokojená, čekala jsem jich tak 6-7 a máme jich víc, a to třeba Kateřina Emmons nepřidala tu svou očekávanou. Celkově jsme měli v některých případech smůlu na těsné nepostupy nebo nemadailová umístění. :) Nejvíce jsem si užila asi závod Vávry Hradilka, Davida Svobody a Jardy Kulhavého. To byly nervíky... a pak naštěstí i radost! :) Myslím, že zrovna na sportovce můžeme být docela hrdí...

Kdo se chcete zasmát, přečtěte si tenhle článek. Golfistky a tuniští pětibojaři jsou nejlepší! :-D

No, a já odjíždím. Zítra jedu na víkendový pobyt. Ano, jedu na víkendový pobyt v termínu pondělí až středa. :-D A poprvé budu řídit já, odkázaná na sebe a navigaci mého drahého. Asi je holt čas si zvykat, že nebudu mít věčně u spolujezdce ty autoškolácké záchranné pedály.

Děsím se, co všecko potřebného zapomenu doma. :-D

Mějte se tu krásně. A ve středu jsem tu snad jako na všech těch koních, co budu mít pod kapotou. :)

Fakt viditelný: změnila jsem design. Sice jsem tu měla už i lepší, ale neodolala jsem a nic lepšího jsem nestvořila. :) Galerie předchozích designů je aktualizovaná v menu, kdybyste chtěli nahlédnout a porovnat.

Fakt neviditelný: právě v dobu, na kterou je přednastaven tento článek, slavím jako blogerka narozeniny. Když řeknu, že poprvé jsem psala v roce 2006, zní to, jako by to bylo nedávno. Jenže to je šest let! :D Ano, trpím syndromem "co je z roku 2000+, je nové a čerstvé". Holt pamatuju minulé milénium, no. :D Sice tady na píše.cz jsem až od konce roku 2007, ale přestěhovalajsem se sem už ze zajetého blogu na blog.cz. Ovšem píše.cz je podle mě mnohem lepší. Trochu komornější a lidi se tu lépe znají. Mám to tu ráda. :)

Krásný víkend vám všem a fanděte! :)