Poslední týden se mi změnily všemožné plány, mám za sebou velmi výživné tři dny, ale hlavní bod zůstává - jedu na svou první rozlučku se svobodou. Vtipné je, že ji rovnou organizuju jako svědek. Odjezd za dvě a půl hodiny a dárek je pořád někde v dodávce. Nemám sbaleno. Ale mám nasbírané celé vetešnictví rekvizit, kilo a půl chilli con carne v plechu a objednala jsem soudek piva, takže NĚCO mám.

Zvládla jsem čtyřicet Mongolů v chráněné památkové budově, zvládnu snad i osm lidí na chatě, byť jsem do včerejška nevěděla, jestli je v Dolní Lomné nebo Dolní Lhotě.

Možná proto mi ještě nedochází, že jsem se dočkala, že začínají prázdniny. Takže první školní rok jsem jakž takž zvládla, ale další výzva čeká.

Mějte se krásně, užívejte volna i za mě, komu je dopřáno, a já se vám po příjezdu ozvu s triumfálními nebo ostudnými historkami.

Jak jsme se učil ve staroslověnštině.

Buoh při nás stuoj.

Dnes, v souladu s předchozím článkem, jen velmi stručně. Chtěla bych všechny čtenáře, ke kterým se ta zpráva ještě nedonesla, pozvat na zřejmě první sraz píše.cz. Tento nápad už párkrát zazněl, ale až teď spadl do spárů Lvice a ta vypadá, že ho jen tak nepustí. Tak pojďte přispět svou troškou do mlýna a navrhněte pár termínů či míst, aby ta sláva opravdu proběhla. Kdo ví, třeba je naše setkání dalším impulzem do našeho psaní a do našeho soužití na tomto serveru, jehož komunitu právě pokládám za jeho největší přednost.

Brzy už možná doopravdy na viděnou! :)

Tlapka

Po slušně dlouhé době ve mně dozrálo přesvědčení založit zde novou rubriku. Proč teď a jakou?

Rubrika nese prozatímní název Předsíň 13. komnaty a jak můžete odhadnout, bude stejně jako samotná 13. komnata zaheslovaná. Bude se však od samotné Komnaty dost lišit svým charakterem. Komnata zůstává místem pro různé výlevy, i když jich nebývá moc. Předsíň bude veselejší, slibuju. :-)

Varování: článek obsahuje ve zvýšené míře patos a je to kýč jako bič. Ovšem myslím to upřímně, jako vždy. :-)

Halo, halo, tak už se to stalo, právě teď je to 10 let funguju v internetové sféře na svém blogu. Čtenáři ze samých počátků... no, nevím, existují ještě takoví pamětníci? Asi skoro určitě - ne. :-D Tehdy jsem ještě nespamovala tady, ale na blog.cz. Na píše.cz trávím "jen" posledních 8,5 let.

Právě teď je to podle údajů u mého prvního článku vůbec na minutu přesně, co jsem vstoupila před devíti lety do blogové sféry, byť na jiném serveru. Příští rok oslavím bloggerské kulatiny a přijde mi to vtipné, protože jsem s internetovým zápisníkem tím pádem strávila skoro polovinu svého života. :-D Jsem docela hrdá na to, že i když moje blogování má za sebou různé fáze, nevystřídala jsem mnoho adres - pouze dvě, první a poslední. Ale svůj velký podíl na tom má píše.cz, na které až na pár maličkostí nedám dopustit, takže nemám žádné uprchlické tendence. :) Tudíž, díky adminovi i čtenářům ze všech možných serverů i bez vlastní adresy, kteří mi zachovávají přízeň. Za rok to určitě nějak oslavíme! :D

Kdyby někdo zkoumal časy a data publikování mých příspěvků sem, zjistí, že mám ráda určitá čísla a některá se opakují víc než jiná. Například ta dnešní, motivovaná tradicí - vážení, právě teď je to sedm let, co sem píšu. Vypusťte rachejtle a Krakena!

Věnovala jsem svůj vlastnoruční výrobek pro dobrou věc. V životě bych neřekla, že někdy vyprodukuju něco, co bude k světu a nebude to příjímáno s takovou tou útrpnou mateřskou láskou, s jakou máme vystavené moje úděsné výrobky z keramického kroužku. A dokonce je šance získat za to peníze!

Boudicca nedávno zveřejnila jednoduchý DIY návod na výrobu stojánku na náušnice. Boudicca je šikovná. Produkty mé manuální aktivity by se styděl ukázat i žák zvláštní školy na charitativní výstavě, ale vzhledem k tomu, že se mi teď tak nějak nedaří nic jiného, zařekla jsem se, že to zkusím. Zítra mám konzultace k bakalářce, tak snad to zase nebudu muset hodit všechno do školy, ale nemám teď na čem pracovat (knížky na další práci mám teprve objednané v knihovně), tak jsem dala hlavě oddech a vrhla se na tvoření.

Kdo sem chodí (a že je vás dost, viz dále :D), ví, že si na číslech o návštěvnosti moc nezakládám. Mnohem více pro mě znamenají komentáře - že se v nich můžu pozdravit se stálými návštěvníky a vyměnit si s nimi zážitky. Nebo přivítat nové, to mám taky moc ráda. :D Ale je to pár dní, co blog překonal další magickou hranici, a to by se ignorovat nemělo. :) Uvítala jsem zde návštěvníka č. 50 000. Trvalo to sice roky a roky, ale evidentně se teď návštěvnost zvyšuje, protože č. 40 000 sem zavítalo v lednu (lidi, vždyť je krásně, běžte radši ven! :D). A můj blog je podle statistik na úvodní straně 5. nejlepší dle hodnocení ostatních bloggerů odtud. Lidi, děsíte mě! To je, jako byste mě brali vážně. :D Nevím, jak vyjádřit svou vděčnost za vaši pozornost, aby to nebylo klišé. :D

Každopádně tou legendou z nadpisu nejsem já. Tou legendou je Tanec houbiček, nejčtenější článek za poslední rok. Lidi, děsíte mě! :D

... a vlastně i nahlas! :) Že si užijete své Vánoce, ať už to pro vás znamená cokoli. A že rok 2014 bude lepší, než tenhle končící, ať už pro vás byl jakkoli úspěšný. :)

Hlavně v klidu a ve zdraví.