Nebudeme si nic nalhávat. Už delší dobu mám pocit, že tahle blogplatforma skomírá. Ale víte co?

Shoda náhod mě dnes dovedla na můj téměř tři roky starý článek. Zatlačila jsem slzu nad některými nicky, po kterých se dávno slehla zem. Až bude úplněk, zavyju na měsíc na jejich počest (jo, ty prázdniny už fakt ceklem potřebuju). Zdá se mi, že byť několik skvělých lidí přibylo, není jich zdaleka tolik, jako kolik se nám jich vytratilo z očí.

Bylo by to smutné čtení, kdyby skrz něj neproskavalo tolik skvělého - že mnozí tady stále ještě jsou. Že to Damn Girl tehdy nezabalila, ale drží se doteď. Že se Lvice nejen chtěla přidat ke srazu, ale dokonce ho právě ona zorganizovala! Že se ten sraz sakra vůbec konal, a oslavné články pak vycházely dalších čtrnáct dní! Vždyť je to skvělý!

Přišla jsem z třídního srazu. Sešlo se nás něco přes deset, což není tak špatné skóre, když nás maturovaly dva tucty. Jiná čísla však byla smutnější.

Byl to sraz z gymplu. Loni při téhle příležitosti jsme se dozvěděli o prvním "třídním" těhotenství. Za poslední rok proběhla minimálně jedna svatba a dvoje zásnuby. Bylo by očekávatelné, že někomu něco roste v břiše. A tím nemyslím sebe, když jsem v pátek po dvouměsíčním léčení nakonec stejně expresně objížděla region, abych si vyřídila předoperační vyšetření, protože hned první týden v lednu jdu vytahovat cystu.

Jenže ono neroste jen v bříše a jen cysty. Největší šok přišel hned v úvodu se spolužákem, který měl přes hlavu jizvu, protože tam něco má. Neví přesně co, čeká na výsledky.  A i když to bral zvesela a kurvoval hlavně, že mu kvůli toho minimálně rok nevrátí řidíčák, tak to prostě bylo dost... na hovno.

Svou zkušeností přispěl i další spolužák. Loni začal chodit s jednou kočkou a do měsíce jí našli rakovinu prsu. Všecko včas, jak jen to bylo možné bez komplikací, dostala se z toho.

Seděl nás u stolu tucet mladých lidí a už dva měli v naší věkové kategorii zkušenost.

Proč o tom píšu? Takhle veřejně?

Uvažovala jsem, jestli to udělat. Ale musím. Všechny řeči o zdraví zní klišovitě, dokud se něco nepodělá. Není to klišé a stejně totak bude znít.

Prostě, chci říct - jestli si zvažujete dát jedno jediné předsevzetí... Lidi, holky!, choďte na preventivky. Ikdyž jsme stokrát mladí a na první pohled fit.

Takže? Krásné Vánoce vám přeji - a hlavně hodně zdraví donového roku!

Poslední týden se mi změnily všemožné plány, mám za sebou velmi výživné tři dny, ale hlavní bod zůstává - jedu na svou první rozlučku se svobodou. Vtipné je, že ji rovnou organizuju jako svědek. Odjezd za dvě a půl hodiny a dárek je pořád někde v dodávce. Nemám sbaleno. Ale mám nasbírané celé vetešnictví rekvizit, kilo a půl chilli con carne v plechu a objednala jsem soudek piva, takže NĚCO mám.

Zvládla jsem čtyřicet Mongolů v chráněné památkové budově, zvládnu snad i osm lidí na chatě, byť jsem do včerejška nevěděla, jestli je v Dolní Lomné nebo Dolní Lhotě.

Možná proto mi ještě nedochází, že jsem se dočkala, že začínají prázdniny. Takže první školní rok jsem jakž takž zvládla, ale další výzva čeká.

Mějte se krásně, užívejte volna i za mě, komu je dopřáno, a já se vám po příjezdu ozvu s triumfálními nebo ostudnými historkami.

Jak jsme se učil ve staroslověnštině.

Buoh při nás stuoj.

Dnes, v souladu s předchozím článkem, jen velmi stručně. Chtěla bych všechny čtenáře, ke kterým se ta zpráva ještě nedonesla, pozvat na zřejmě první sraz píše.cz. Tento nápad už párkrát zazněl, ale až teď spadl do spárů Lvice a ta vypadá, že ho jen tak nepustí. Tak pojďte přispět svou troškou do mlýna a navrhněte pár termínů či míst, aby ta sláva opravdu proběhla. Kdo ví, třeba je naše setkání dalším impulzem do našeho psaní a do našeho soužití na tomto serveru, jehož komunitu právě pokládám za jeho největší přednost.

Brzy už možná doopravdy na viděnou! :)

Tlapka

Po slušně dlouhé době ve mně dozrálo přesvědčení založit zde novou rubriku. Proč teď a jakou?

Rubrika nese prozatímní název Předsíň 13. komnaty a jak můžete odhadnout, bude stejně jako samotná 13. komnata zaheslovaná. Bude se však od samotné Komnaty dost lišit svým charakterem. Komnata zůstává místem pro různé výlevy, i když jich nebývá moc. Předsíň bude veselejší, slibuju. :-)

Varování: článek obsahuje ve zvýšené míře patos a je to kýč jako bič. Ovšem myslím to upřímně, jako vždy. :-)

Halo, halo, tak už se to stalo, právě teď je to 10 let funguju v internetové sféře na svém blogu. Čtenáři ze samých počátků... no, nevím, existují ještě takoví pamětníci? Asi skoro určitě - ne. :-D Tehdy jsem ještě nespamovala tady, ale na blog.cz. Na píše.cz trávím "jen" posledních 8,5 let.

Právě teď je to podle údajů u mého prvního článku vůbec na minutu přesně, co jsem vstoupila před devíti lety do blogové sféry, byť na jiném serveru. Příští rok oslavím bloggerské kulatiny a přijde mi to vtipné, protože jsem s internetovým zápisníkem tím pádem strávila skoro polovinu svého života. :-D Jsem docela hrdá na to, že i když moje blogování má za sebou různé fáze, nevystřídala jsem mnoho adres - pouze dvě, první a poslední. Ale svůj velký podíl na tom má píše.cz, na které až na pár maličkostí nedám dopustit, takže nemám žádné uprchlické tendence. :) Tudíž, díky adminovi i čtenářům ze všech možných serverů i bez vlastní adresy, kteří mi zachovávají přízeň. Za rok to určitě nějak oslavíme! :D

Kdyby někdo zkoumal časy a data publikování mých příspěvků sem, zjistí, že mám ráda určitá čísla a některá se opakují víc než jiná. Například ta dnešní, motivovaná tradicí - vážení, právě teď je to sedm let, co sem píšu. Vypusťte rachejtle a Krakena!

Věnovala jsem svůj vlastnoruční výrobek pro dobrou věc. V životě bych neřekla, že někdy vyprodukuju něco, co bude k světu a nebude to příjímáno s takovou tou útrpnou mateřskou láskou, s jakou máme vystavené moje úděsné výrobky z keramického kroužku. A dokonce je šance získat za to peníze!

Boudicca nedávno zveřejnila jednoduchý DIY návod na výrobu stojánku na náušnice. Boudicca je šikovná. Produkty mé manuální aktivity by se styděl ukázat i žák zvláštní školy na charitativní výstavě, ale vzhledem k tomu, že se mi teď tak nějak nedaří nic jiného, zařekla jsem se, že to zkusím. Zítra mám konzultace k bakalářce, tak snad to zase nebudu muset hodit všechno do školy, ale nemám teď na čem pracovat (knížky na další práci mám teprve objednané v knihovně), tak jsem dala hlavě oddech a vrhla se na tvoření.