Týden mezi studentkou a učitelkou

28. září 2017 | 13.45 |

Vzpomněla jsem si, jak kamarádka v červnu složila státnice. Když jsme odcházely z fakulty, roztáhla ruce, aby nás přibrzdila, a řekla: "Pomalu! Chci si užít, že je to naposledy!". To mně po srpnových státnicích nehrozilo. V noci jsem narozdíl od bakalařiny tentokrát spala a když ráno zazvonil budík, natáhla jsem si první nezmuchlaný kus oblečení (miluju šaty!) a vyrazila na fakultu. Tentokrát do práce. Seděly jsme tam s Terkou jak vyorané myši a celé dopoledne zabily prací, kterou jsme dělaly zbytečně, jak jsme zjistily po obědě. No, furt lepší než práci jenom předstaírat, že jo.

Odpoledne jsem vyrazila na tenis. Při třetím úderu mi praskla struna. Doteď jsem nevěděla, jaká je to rána. I s prorvaným výpletem na mě mamka uhrála asi tři game. Tak jsem do toho řezala.

Když jsem se vzbudila v pátek, vrhla jsem se plná elánu na úklid papírů, co po státnicích zbyly. Co zbyly po celém studiu. Co byly po celém pokoji v obrovských hromadách. Na posteli, skříňkách, podlaze, jiných hromádkách a složkách.

Vydržela jsem hodinu, pak jsem si musela jít lehnout, jak jsem byla vyčerpaná. Zmohla jsem se jedině na ležení v posteli a poslouchání písniček z mobilu. Tyhle dny byly takovým tím mým "až", vždycky jsem si říkala, že až po státnicích, až to budu mít za sebou, až... tak tohle a tamto. Jak moc se mi všechno chtělo, tak moc jsem nemohla. Trvalo asi tři dny, než nejhorší únava odešla. Připadala jsem si jako po nemoci místo po státnicích. Pořád unavená, jakmile jsem se trochu vyburcovala k aktivitě, začala jsem se hrozně potit, a každý mamce volal a ptal se, jak se cítím a ona říkala, že se mi ulevilo, že je to lepší, ale že to asi bude ještě na dýl. I děda říkal, že mi bude trvat, než si zvyknu na to, že už do školy nemusím a že už je to za mnou, hotové a vyřízené, než z toho budu mít fakt radost.

Od státnic je to měsíc a já musím smutně přiznat, že ta radost v podobě gejzíru radosti a nezměrného optimismu prostě nepřišla. Možná, že si ji nechávám na promoce. Anebo jsem prostě otupěla a během čtyř předchozích státnic si zvykla natolik, že mi nedošlo, že popáté už je to fakt definitivní, a že žádné šesté nejsou v plánu. Pocítila jsem jen určitý vděk za to, jak hladce to vlastně celou dobu šlo. Že jsem se na studium mohla soustředit a nikdy jsem neměla opravdový nůž na krku - přihlášku ke státnicím last minute nepočítám.

Vlastně mnohem více mě potěšilo, že jsem získala brigádu, která mě děsně baví a můžu ji klidně provozovat zachumlaná v posteli. Stala jsem se tvůrcem otázek pro Chytrý kvíz, na který od ledna chodíme. Jediné, co mě mrzí, je, že neuvidím ty ksichty, když lidi vyfasují nějaké moje téma. A že se nedozvím, s jakou úspěšností odpovídali a jaké blbosti z nich přitom lezly. Musela jsem nahlásit, kam chodím hrát, aby tam neposílali z centrály moje otázky, protože hraní jsem se zříct nechtěla.

Ve středu, týden po státnicích, jsme dostali povolení vyzvednout si potvrzení o absolvování studia. Taková chatrná náhražka diplomu, který dostaneme až v říjnu na promocích, protože, světe, div se, po šťastlivcích, kteří od září nastupovali do práce, to zaměstnavatelé vyžadovali. Já ho hned odnesla o dvě ulice dál na studijní přírodovědy, aby konečně mohli přijmout moji přihlášku na rozšiřující studium matematiky.

O pár dní později jsem ji narychlo mazala z databáze. 31. srpna, poslední prázdninový den, kdy už jsem začínala sondovat, "jak poprvé na pracák", jsem našla místo. Ještě ve středu mi češtinářka, které jsem vracela knížky, vypůjčené na diplomku, říkala, že by si nikdy nemyslela, že češtinář bude mít problém najít práci, a to i v našem regionu. To jsem ještě ani nevěděla, že moje škola existuje. Za dvě hodiny jsem poslala životopis, za další mě pozvali na pohovor a do dne a hodiny jsem měla práci.

Takže slibované prázdniny se nekonají. Už rok jedu zase v kuse. Ale mám práci, což jsem od jara tak strašně chtěla. Tak do Vánoc už to snad nějak doklepu. A když to půjde dobře, tak se občas stihnu i ozvat sem. Po měsíci v realitě je mi jasné, že musím dosavadní stav trošku přehodnotit, jestli chci dělat i něco jiného, než pracovat a řešit práci. Ale já si na to přijdu, věřím tomu! Přece jediné, co umím, není jen studovat?

Zpět na hlavní stranu blogu

Komentáře

RE: Týden mezi studentkou a učitelkou iva 28. 09. 2017 - 20:24
RE(2x): Týden mezi studentkou a učitelkou tlapka 06. 10. 2017 - 17:16
RE: Týden mezi studentkou a učitelkou damn-girl 28. 09. 2017 - 20:27
RE(2x): Týden mezi studentkou a učitelkou tlapka 06. 10. 2017 - 17:18
RE: Týden mezi studentkou a učitelkou melancholicka 29. 09. 2017 - 16:58
RE(2x): Týden mezi studentkou a učitelkou tlapka 06. 10. 2017 - 17:19
RE: Týden mezi studentkou a učitelkou myfantasyworld 30. 09. 2017 - 21:22
RE(2x): Týden mezi studentkou a učitelkou tlapka 06. 10. 2017 - 17:19
RE: Týden mezi studentkou a učitelkou boudicca 30. 09. 2017 - 22:01
RE(2x): Týden mezi studentkou a učitelkou tlapka 06. 10. 2017 - 17:20
RE: Týden mezi studentkou a učitelkou blazniva-strela 02. 10. 2017 - 18:25
RE(2x): Týden mezi studentkou a učitelkou tlapka 06. 10. 2017 - 17:20
RE: Týden mezi studentkou a učitelkou rebarbora 04. 10. 2017 - 18:16
RE(2x): Týden mezi studentkou a učitelkou tlapka 06. 10. 2017 - 17:22
RE: Týden mezi studentkou a učitelkou brutally-honest 04. 10. 2017 - 19:57
RE(2x): Týden mezi studentkou a učitelkou tlapka 06. 10. 2017 - 17:15
RE: Týden mezi studentkou a učitelkou hroznetajne 07. 10. 2017 - 12:44
RE(2x): Týden mezi studentkou a učitelkou tlapka 07. 10. 2017 - 13:24