Vítejte!
Blog už toho pamatuje dost - víc než já. Jsem ráda, že jste sem zavítali. A ještě radši, pokud se sem vracíte. :)
Mozaika ze života a myšlenek začínající učitelky, která se někdy (zbytečně) bojí, hloubá nad budoucností, dělá trapasy, sleduje a hraje tenis, pokouší se o vaření, přivydělává si, čte, plánuje, ráda hraje deskové hry, ale věčně nemá s kým, žije s poněkud potrhlou rodinkou a hlavně o tom všem píše. :-)
Článek Jak jsem státnicovala
Komentáře k článku: Jak jsem státnicovala
untitled: Jasný. Proč by tam měli dávat něco, co se učíme, když tam můžou dát něco úplně jiného? To funguje asi všude stejně. 
S tím 50x a stále poprvé jsi mě shodila ze židle. Naštěstí je to většinou jen pocit a člověku přímo u zkoušky alespoň něco vyskočí. Nebo alespoň já to tak mám.
Tvému FB statusu jsem rozuměla asi do poloviny, potom jsem se nějak začala ztrácet. 
Za 30 stránek se ti klaním. Já smolila svoji pitomou maturitní práci čtvrt roku a tak tak jsem dosáhla na minimální počet stran.
Je mi to jasné. Na výšku nejdu, protože jestli mě neodrovnají zkoušky, tak státnice určitě. Už se vidím, jak stojím někde na Sýkoráku, bleju vlastní orgány a do toho mi hraje nějaká stupidní písnička se stupidním textem.
tlapka: Bo!!!
Doufám, že ses nepraštila. U některých otázek stačí vědět, že nemusíš myslet na ostatní a můžeš se soustředit fakt na tu jednu, ale někdy to okno bohužel není zdání. Nejzákeřnější jsou "to je jasné, na to si vzpomenu" pasáže.
A co teprve komentáře, to byla smršť!
Čistě teoreticky máš na napsání BcP dost času, od zadání do odevzdání je minimálně rok. Já jsem bohužel to období, kdy je na práci čas, promarnila se starým tématem, které jsem pak musela zrušit, protože bylo hrubě nad mé síly. Na druhou stranu, díky za to, že jsem na práci začala pracovat včas, protože zjistit to v době, kdy jsem psala tuhle, tak prostě státnice nebudou. 
Měla jsem to ulehčené tím, že jsem věděla, co psát a 10 stran už bylo hotových. V těch dvou týdnech od státnic už jsem jen dopsala pár pasáží a formálně upravovala a citovala, příští týden odevzdávám! 
Neeeee, dopadlo to dobře, neboj! Tobě se u nás snad nelíbilo? 
mixx: Musím přiznat, že mě tvůj článek pobavil, vtipně psané. Každopádně sdílím tvé pocity a je mi jasné, že za pár let je budu sdílet ještě více. Co se týče psychických (a fyzických ) problémů, tak jsme na tom byly stejně. Dokonce i s tou bakalářkou jsem na tom byla podobně. Svou 30 stránkovou seminárku jsem napsala během týdne, můj rekord, nechápu, jak se to stalo. Tobě se klaním, tři dny bych už opravdu nedala.
Ten status je geniální. 
A písnička je docela fajn, jen teda před takovou zkouškou bych měla v tu chvíli chuť vyrvat radio z auta a prohodit ho předním sklem.
Těším se na pokračování.
---
mixx.pise.cz
tlapka: Jsem ráda, že pobavilo! Dočkáš se, pravdu díš! A první semestr je v tomhle fakt výživný, mně se zdálo, že nenasbírám ani 10 kreditů za nejjednodušší předměty a ejhle.
Nejradši bych se tím oknem evakuovala sama, ale byla jsem ve zvláštně pasivním rozpoložení.
alienor: To je tak přesné Svoje předstátnicové období bych shrnula takto: neustálý pláč, nechuť k jídlu a hlavně, přesně jak jsi velmi trefně napsala, pocit "50x a stále poprvé"
Nejdřív jsem v listopadu hysterčila, že nestihnu včas odevzdat bakalářku. Odevzdala. Pak jsem hysterčila, že neudělám zkoušku z opakovaného předmětu a vyhodí mě ze školy. Dala jsem ji napoprvé. Pak jsem hysterčila, že neudělám závěrečnou soubornou zkoušku a nepustí mě ke státnicím. Udělala jsem ji. Pak jsem hysterčila, že i když jsem tu zkoušku dala, tak mi kvůli dlouhému učení na ni nezbyde dost času na učení na státnice a tudíž je nedám. Dala jsem je Když se tak zpětně ohlížím, říkám si, že jsem si mohla ušetřit spoustu nervů
tlapka: Ano! Tento fenomén můžeme nazvat jako "stěhovavá hysterie"!
Víš, co je nejhorší? V srpnu jdu na ten druhý obor a bude to, zpětné ohledy nezpětné ohledy, to samé, ne-li horší.
Díky. Realita ještě udeří. zo: Jak tak čtu článek a komentáře pod ním, tak jsem čím dál tím víc zděšená z toho, co mě bude za pár let čekat 
. Vážně lidi, děsíte mě, i když jste u toho třeskutě vtipní, to se musí nechat .
Každopádně doufám, že státnicové pokračování bude, už tohle je geniální .
---
zo.pise.cz
tlapka: Neboj, má to i své kladné stránky. Až tu školu dodělám, určitě si na nějaké vzpomenu!
Bude, musí být. Je to svým způsobem terapie.
tlapka: Děkuju. 
Zvládat to budu teprve v příštím článku. Ale po těch přípravách už to šlo dobře, musím přiznat, že to byla nejvíce stresující část.
tereza-yan: Gratuluju, mě to čeká za rok podruhé (ne, že bych to nedala, ale jsem už o level výš).
sigrun: Díky, po tomhle článku se opravdu těším na vysokou Asi si začnu připravovat téma už po prvním semestru
Jinak 50x a stále poprvé -opravdu skvělá hláška
tlapka: Na začátku budeš nadšená, pak budeš zděšená, bezradná a zoufalá, budeš psát depresivní články... a pak zatneš zuby a prolezeš do druhého, uvidíš. 
Věř svému staršímu já.
Taková výstižná...