Blog už toho pamatuje dost - víc než já. Jsem ráda, že jste sem zavítali. A ještě radši, pokud se sem vracíte. :)

Mozaika ze života a myšlenek začínající učitelky, která se někdy (zbytečně) bojí, hloubá nad budoucností, dělá trapasy, sleduje a hraje tenis, pokouší se o vaření, přivydělává si, čte, plánuje, ráda hraje deskové hry, ale věčně nemá s kým, žije s poněkud potrhlou rodinkou a hlavně o tom všem píše. :-)

alienor: To je tak přesné Svoje předstátnicové období bych shrnula takto: neustálý pláč, nechuť k jídlu a hlavně, přesně jak jsi velmi trefně napsala, pocit "50x a stále poprvé"

Nejdřív jsem v listopadu hysterčila, že nestihnu včas odevzdat bakalářku. Odevzdala. Pak jsem hysterčila, že neudělám zkoušku z opakovaného předmětu a vyhodí mě ze školy. Dala jsem ji napoprvé. Pak jsem hysterčila, že neudělám závěrečnou soubornou zkoušku a nepustí mě ke státnicím. Udělala jsem ji. Pak jsem hysterčila, že i když jsem tu zkoušku dala, tak mi kvůli dlouhému učení na ni nezbyde dost času na učení na státnice a tudíž je nedám. Dala jsem je Když se tak zpětně ohlížím, říkám si, že jsem si mohla ušetřit spoustu nervů