Tak jsem si všimla, že se nám tady šíří nějaká trudomyslnost. Zdá se, že píše.cz zachvátila podzimní krize.
Ráda bych vás pobavila. Ale bohužel jsem
a) podlehla taky
b) byla o víkendu mimo domov, a tak vám ani nemůžu popsat tu kalamitu, která se tu rozpoutala, když děda posunul čas na klasických hodinách v bytě, zatímco na elektronických nechal původní, protože ty se přece přenastaví samy. Což by bylo ok, kdyby tak neučinil už v sobotu dopoledne a bez babčina vědomí. Komedie to prý byla skvělá, ale zdokumentovanou ji bohužel nemám.
A tak nám nezbývá nic jiného, než skvělá Píseň proti trudomyslnosti!
Takže sborem - tři, čtyři!
Tam kde hy-, tam kde hy-....
A vlastně nám to i hezky ladí s těmi víkendovými oslavami, že?
A s posunem času...
Nemáte poslední dobou pocit, že se pohybujete v kruhu?
Po dvou týdnech neaktivity se sluší prohodit, že žiju. Že je mi docela fajn. Že se snažím vytěžit něco z toho, jak krásně zatím je. Nesbírám žádné extra zážitky, to ne. Ale spíše si užívám klidnou pohodu.
I když musím přiznat, že když jsem se z práce snažila dostat z práce na schůzku do blízké kanceláře, tak to byl spíš ten adrenalin.
Se zmenšením rozsahu projektu 101/1001 na polovinu se nepřímou úmerou protáhl interval, v jakém cítím o něm psát. Až mě překvapilo, když jsem vzala do ruky zvýrazňovač a odškrtala si tucet položek, kterých se mi povedlo dosáhnout za prvních 9 měsíců.
Tak jsem prý slyšela, že na srazu píšáků se uzavřela dohoda, že o něm každý napíše. Protože jsem odcházela jako první (což je moje tradice, ale tentokrát mě to fakt mrzelo), nevěděla jsem o ní. Ale kdo jsem abych narušovala trendy? Spoustu jsem jich začala, a klidně je pro jednou ukončím - protože pokud vím, můj report je poslední chybějící. Vždyť už o srazu stihli napsat i ti, co tam nebyli! :-D
Pro mého drahého nastalo těžké období. Matka Lvice, partnerka Lvice, tchyně Lvice, její tchyně Lvice. A všechny ho přesvědčujeme, že Lvice jsou nejlepší. Už několikrát se zapřísáhal, že dcera Lvice by ho asi položila. A hádejte, co chci já. :-) Tak jsme aspoň pozorovali zdálky vtipnou situaci i mamčiny kámošky. Má dva syny, po vzoru Ivy je nazývejme Starší a Mladší. Každý z nich je ode mě o dva roky. Starší loni dostudoval, Mladší už dávno, protože je všechno, jen ne studijní typ.
Mladší požádal o ruku svou slečnu, svatba se měla konat letos na jaře. A tak, když pod stromečkem byla fotka z ultrazvuku, všichni začali jásat a vznikl chaos, neboť ke snímku se neplánovaně přihlásil Starší. Což bylo Mladšímu a jeho slečně líto, protože oni chtěli, zatímco Starší to neplánovali. No ale nesmutnili dlouho, za pár týdnu v tom lítaly oba páry. :-D A jako bonus i jejich sestřenka, takže na svatbě Mladšího jsem byla jediná netěhotná našeho věku.
Svatba proběhla dobře. Moderovala jsem několik her před devadesáti lidmi a musela jsem mluvit do mikrofonu. Naběhala jsem se tolik, že se mi rozpadly podrážky střevíčků.
A když jsem kroužila po sálu a monitorovala, jestli všechno běží, jak má, když jsem se dívala, jak si hosté povídají nebo jak spolu tančí páry, ať už k sobě patřících nebo promíchaných hostů, když jsem se chodila nadýchat na zahradu a postupně se stmívalo, až před půl nocí začaly padat hvězdy...
Bylo mi dobře jako už dlouho ne. Jít za svědka bylo to nejsmysluplnější, co jsem za dlouhou dobu udělala. A kdo ví, jestli vůbec někdy.
A když jsem se dívala druhý večer zase na hvězdy, nestačila jsem se divit, kolik jich je. Chtělo to jen nechat či přivyknout si na tmu a viděla jsem jich každou minutou víc a víc, včetně pásu Mléčné dráhy. Uprostřed města!
A když nějaká hvězda padala, věděla jsem, co si přát.
Tak jsme Katku vdali. Nejvyšší čas dořešit její rozlučku. :-)
Končili jsme tedy ve chvíli, kdy má za cíl jako zastávku nejdůležitější papír v domě.
Přála bych vám viděl ten bordel, ve kterém teď sedím. Takový ten stav, kdy se vám vysype hlína z květináče a vy si řeknete: "Echt, však co, to je to njemenší."
Znáte moji babičku, znáte mého dědu. A teď si představte, že tihle dva potřebují doma vymalovat. Vzhledem k tomu, jak atypický máme obývák, nepřipadá v úvahu jiné řešení než zaplatit odborníka. Ovšem vystěhovat si musíme sami.