Je zvláštní, když si lidé myslí, že je neposloucháte. Dozvíte si zajímavé věci.

Aneb zastrčte si do uší špunty vypnuté mp3... a poslouchejte. xD

Tak bereme psychologii... Začínám se v těch hodinách cítit jako hypochondr. xD

Jako malá jsem skládala puzzle ve velkém. Následně jsem dílky zase smíchala a začala od začátku. Prostě magor. ;-) A občas jsem zamontovala třeba i dílky dvou do sebe, abych to měla složitější. Pak se moje záliba nějak odmlčela, na nějakou dobu, no a dneska už v tom zase jedu. Ale tentokrát s rozumem.

Pokud nevíte, o co jde (čemuž bych se nedivila, páč nevím, jak se to píše xD), vězte, že myslím takový ten pocit, že se vracíte v čase k něčemu, co už jste jednou prožili. Třebas prostřednictvím snu. Jenže já už jednu realitu zažila a v blížké budoucnosti mě čeká další. téhož druhu. Nakolik bude podobná? Vstupuji podruhé do téže vody?

Třeba takové slovíčko mishap. Když ho trošku upravíte, vznikne Míša P., čili mé jméno.

A co znamená?

Pohroma, nehoda, neštěstí.

Je to náhoda? xD

Když už jsme u jména, trvalo mi pěkně dlouho, než mi došlo, že když mi Terka říkala: "Míša Ti přeje všechno nejlepší k jmeninám, tak jsem jí popřála i za Tebe, jo?", nechce mi naznačit, že jsem schizofrenik, který si u přátel nechává vzkazy sám pro sebe (nebo své druhé já), ale že mě zdraví úplně jiná Míša. xD Řeknu vám, nepříjemný pocit...

"Cítím se, jako bych vítala hosty na oslavě narozenin mého kaktusu."

"Ty přece nemáš kaktus."

"Ale mohla bych mít, stejně jak on může mít narozeniny! Och, ahoj, kokrhele malokvětý! Vítej mezi námi!"

Mno, původně jsem měla v plánu dát si s blogem pohov trošku dýl, ale nakonec z toho sešlo. V mimořádně dobrém opojení (dneska na to přece mám právo?) ^{i kdyby ne, tak právo na ironii mám, nebo mi ho aspoň nikdo nedokázal vzít} zasedám k PC. Původně jsem si představovala, jak se tu zjevím za dva týdny a najdu tady komentáře "Halo, kde jseš tak dlouho?", ale pak jsem se vzpamatovala.

Nesmím, opravdu nesmím v hodinách přemýšlet. Ani myslet. Pak mě napadají takové hovadiny...

Žužu bude mít narozeniny!

Tak si po sobě pročítám staré články (je tohle normální?) a říkám si: TOHĽE že jsem psala já? No nazdar.

"Na ten chaos, co mám pod stolem, by měli vyhlásit krizový stav ohrožení a evakuační plán."

Aneb když byl hledaný sešit až na dně tašky, jejíž obsah jsem musela vyházet pod stůl. xD

Ne.

Ne.

Nezlobila jsem zase tak moc.

Ne.

Vážně ne.

Dvoumetrová Žužu snad není až takový hřích.

Ne, ne.

NEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEE!

Zdál se mi sen. Zvláštní sen. Běžela jsem po sněhu, v ruce měla lyžařské hůlky a řvala: "Já tě zabiju!". A to jsem prosím nebyla na lyžích. xD