Dostala jsem k narozeninám místo kytky dvě balení pizza rohlíčků! :)

 Akvárko jsme dotáhlal do konce. Dneska už mám rostlinky (na druhý pokus živé!), rybičky i potěr. Ano, během dvou týdnů mám i potěr. :-D

Jako malá jsem měla rybičky. V malém akvárku, s filtrem a umělými rostlinkami. Ze tří pavích oček jsem jich měla dvacet a bylo by jich ještě víc, kdyby je tak neutlačovali přemnožení vodní šneci. Celé roky jsem je takhle chovala a malý ekosystém vypadal spokojeně a dál se rozrůstal. Tato idylka pokračovala do doby, než se toho chopil můj velice nadšený otecko, přivlekl velké akvárko se vším možným vybavením a exotičtější druhy rybek - když mi to tak jde...

Pomřely. Pár týdnů jsme bojovali, ale nešlo to. Pomřely i další, už menší generace. A akvárko jednou mamka vylila a odklidila do sklepa, kde na něj sedal prach.

 Znáte takový ten pocit, kdy se vám všechno vymyká a ignoruje vaše představy o tom, jak by to mělo vypadat?

Maturity skončily. Správce znova zapojil zvonek a všechny ty... státní maturity... jsou vlastně romantické a komické. :D

 Ach jo. Můj muž maturuje, ale zelená jak sedma jsem já. Naštěstí. Klidně to za něj vezmu na sebe, ať má čistou hlavu. A navíc... můžu si za to sama... :-D

Tak kritický Majáles mám za sebou. A víte co? Bylo to nakonec hrozně hezké. A můj muž zářil a perlil! :-D

A brečelo nás víc, takže jsem se ztratila v davu. Ale pssst. Vlastně jsem se překonala a nejspíš si toho nikdo ani nevšiml. Tak hlavně, že jsem s sebou tahala sluneční brýle jako maskovací manévr. Ale nevím, proč jsem si je nevzala, i když tak pražilo sluníčko a my hodinu stepovali na náměstí. V poledne. :-D

Všecko je nějak postavené na hlavu. Nedokážu si vychutnat ani začínající prázdniny, nedobije mě ani sluníčko (!!!) a když u mě přespí můj drahý, tak místo toho, abychom si do jedenácti povídali jako vždycky, tak jsem si k němu v devět lehla a devět nula dva usnula. A to jsem prosím neměla ani deci čeveného! :-D

Titulek nijak nesouvisí s obsahem článku. Prostě mě nenapadlo nic jiného. :-D Kdybych se nemusela dneska večer věnovat stacionárnímu magnetickému poli, asi se natáhnu do postele, zakutám pod deku, vezmu si ty hrubé bílé fusekle až pod kolena (ve kterých vypadám, jako bych měla obě nohy zasádrované) a budu poslouchat... no, mp3 vlastně ne. :-D Před dvěma lety jsem po definitvním kolapsu mobilu dostala k Vánocům Nokii Music (mamka měla šťastnou ruku!) a od té doby ani nevím, kde je mé mp3 konec. Mám jen matné tušení, že ji sbalila dárkyně Nokie. :-D

Březen vítám jako spásu. Přece jen, už to zní "jarněji" než únor. Jaro už podle astronomů i začíná a mnohdy i opravdu začne. Občas rovnou i léto, ale pro mě to není problém. :-D

Problém přede mne staví moje (vám zatím nepředstavená) mužská polovička. A můj pan otec. Tito dva pánové se narodili v březnu a ode mě jakožto od hodné dcerky a správné partnerky se očekává, že si na jejich narozeniny vzpomenu a obdařím je nějakým úžasným dárkem.