Je pozdní večer, první Máj,

je první Máj, lásky čas.

Hrdliččin zve ku lásce hlas:

"Hynku! Viléme! Jarmilo!"

Dvacet bludišťáků tomu, kdo v tom najde moje jméno. Na Michaely se nějak zapomnělo... Jednoduše řečeno, pod třešní mě zítra určitě nepotkáte. Prostě jsem sama.

Ale už to nebude trvat dlouho. Dneska večer mě totiž nejspíš upálí xD

Sobota začala vcelku fajn. Provedla jsem si na stole jarní úklid - vyhodila jsem několik vypsaných fixů, transplantací tuhy jsem vrátila několik prupisek do života a několika tužkám jsem zařídila ozdravný pobyt ve strouhátku. Vyhodila jsem ubrousky, které mám při ruce při čištění brýlí, papíry odtahala do sklepa, menší jsem hodila na hromadu určenou na spálení, větší včetně novin, které jsme s Katkou použily jako podložku pro Žužu, do pytle na tříděný odpad. Pak jsem se vrhla na prach. Smích mě přešel u poličky se sbírkou figurek psů. Zkuste si někdy po jednom otřít prach z 250 keramických, skleněných, plastových a jiných figurek.

Venku je konečně hezky (střídavě), ve škole nuda (stále). Duben za týden skončí, a co pak? Pak bude květen, přijde červen a prázdniny. Na základce bych byla natěšená, že už jen dva měsíce, ale letos se na prázdniny nijak zvlášť netěším. Možná je to tím, že se po celém Tlapkově objevila maturitní tabla, na nich několik mých známých (dcerou naší třídní počínaje a Katčiným bratránkem konče), po chodbách gymplu se kolektivně potloukají desítky lidí, kteří si užívají poslední společné dny, a pod vzducholodí, která zdobí hlavní "síň" naší školy, se objevil poutač na Majáles. Z toho vyplývá, že 7. (Grrr...) května na mě bude vychrstnuto několik kýblů vody a budu muset zaplatit výkupné a vstupné do našeho ústavu. Pak že je školství bezplatné.

Vidíte to? Tak to je, pěkně prosím, kohoutek, který "zdobí" naši zahradu. Je to jeden z kýčů, na něž má můj děda úchylku. Nejradši by naši zahradu zaplavil trpaslíkama, sádrovými jelínky a podobnými zrůdičkami. Myslím, že ani jemu samotnému se tyto "zahradní dekorace" nelíbí, ale schválně je před námi opěvuje a plánuje koupi sádrového kominíčka, když vidí, jak se nám přitom vaří krev v žilách.

Kohoutek je jen slabý odvar toho, co zdobí náš plůtek, který brání výhledu z ulice až k našemu bazénu. Po dřevěném plůtku se plazí nějaká popínavá rostlinka, nahoře kvetou truhlíky plné petunií, na krajní laťce je napíchnutý odrátovaný hrnec... a mezitím vším trůní tento kohoutek. Jeho kolegyně, mimořádně tlustá slípka v nepřirozených barvách (zelenožlutá kombinace) straší kolemjdoucí, kteří ji uvidí mezi šeříky.

Pod plotem jsou další květináče a hlavně - trpaslíci. Na každé straně plotu jeden.

Ten novější vypadá poměrně neškodně. Je jen vytlemený, jako by požil část té muchomůrky, kterou drží v náruči. Ovšem ten druhý... Ten už si užil svoje. Když jsme ho totiž jednu zimu zapomněli schovat do sklepa, slezly z něj všechny barvy. Babka se však rozhodla, že jej zachrání a tak jsem já s Katkou dostala za úkol trpaslíka přemalovat...

Tomuhle jsem prostě nedokázala odolat xD Vyslepičím vám něco o mém blogování, jak to tak vypadá. xD

Seděly jsme u mě v pokoji a malovaly Žužu. Katka právě malovala svatozář a já černočerné pozadí vesmíru, jemuž naše Sv. Žužu vládne. Náhle se ke mně otočila, upřela na mě naléhavý a nepřítomný pohled a zastřeným hlasem se zeptala: "Míšooo?"

"Hm?" zeptala jsem se podezřívavě. Když upadne do takovéhoto transu, má to většinou katastrofické následky. Většinou následuje nějaká mimořádně stupidní teorie nebo nápad.

"Míšo... Máš Houbičky?" vypadla z ní osudová otázka a já jsem se rozzářila. Sakra, Houbičky tady ještě chyběly!

Bacha na to, začínám vyplňovat řetězáky in english! xD I think, I need a help... xD

*smajl, kterému už škola leze na mozek*

*smajl příjemně překvapen zjištěním, že má mozek*

*smajl, pro kterého eliptické galaxie budou nejspíš až do smrti epileptické.*

*smajl dyslektik*

*smajl viz. záhlaví*

*smajl, který konečně dokončil nový design*

*smajl zvědavý na reakce*

A jak to vypadalo 2. den?

Tichá voda břehy mele. Žirafy jsou zpět!

Nejsem zastánce černého humoru ani sadismu, přesto se občas k tomuto stylu s holkama uchýlíme. Dva hlody z naší tvorby.

To tak jednou debatujeme s Katkou na ICQ... Přitom jsem si mazala v počítači zbytečné soubory. Kopie povídek, obrázky, znáte to. Jenže jsem objevila prezentaci o našich školních hlodech a také pár vybraných fotografií a obrázků xD

Když jsem se dostala k mému pojetí hlodu z fyziky:

"Co musíme udělat, aby auto dojelo dále?"

"Natankovat!"

v powerpointu, musela jsem se smát. Katka mi mezitím neodbytně posílala přiblbé otázky, co tam dělám, že neodpovídám. xD No co asi. Co jsem odpověděla?

"Umírám. Ale nikomu to neříkej, nechci budit falešné naděje!"

A od té chvíle jsme umíraly obě xD

Tlapku nikdo nechce poslouchat, no a protože ona je děsně ukecaná, tak odpovídá akorát na dotazníky-řetězáky. Těch je totiž dycky dost, neskáčou vám do řeči a mají radost, když se jim věnujete! xD

Kolikátého a kolik je? > Je 28/3 2008 a 17. hodina se chýlí ke konci... ale než tohle zveřejním, bude asi tak duben xD
Co si pouštíš nejčastěji? > hubu na špacír xD

"Ahoj!"

"Ahoj... děje se něco...?"

"Máš gumídky?"

"Gumídky? Proč?"

"Potřebuju něčemu nutně urvat hlavu..."

A pro leváky na levou!

Další mé dílko ála saspi.cz :) Tentokrát založeno na pravdivé události, nachystané slečnou Genetikou. Zveřejňuji toto dílko s nadějí, že se vám bude líbit. Možná se zdá trochu delší (ve skutečnosti zkresluje to, že každou přímou řeč začínám na novém řádku), ale máte na to dost času si jej přečíst. Protože jsem poslední dobou psala hodně článků a někteří je nejspíš nestíhali pročítat, jak usuzuji ze sníženého množství komentářů, vyhlašuji si týdenní blogovací prázdniny. :)

No a teď už ono "dílo". Není to žádná sláva, určitě nedosahuje "kvalit" předchozího "Zítra už ale opravdu...!", ale prostě jsem si to zveřejnění nemohla odpustit. :) Jo a omlouvám se všem aktérům za hrozivé pseudonymy xD

Za týden nashledanou ;)

Tvrdohlavá