Jak tak od rána do večera putuju mezi televizemi po celém domě, uvědomila jsem si, že Londýn je vlastně mou první olmypiádou, kterou opravdu vnímám a kterou si vychutnávám se třemi novinovými přílohami. Ještě, že mi od maturity zbyly nějaké zvýrazňovače a mohla jsem si je kosmeticky upravit. No, kosmeticky. Kdybyste je viděli, pochopili byste, proč se až na řasenku (kterou jsem ztratila) nemaluju. :D

Jak už jsem psala, moje brigáda na tiskovém oddělení je záležitostí velice pestrou. Od anket přes nějaké ty kancelářské práce přes oráci v terénu. To vše v prvním týdnu práce, co v tom případě přinese týden druhý?

"Jé, dneska je pátek třináctého!"

"Jste pověrčivá?"

"Ne... a víte, že rozvážíme třinácté číslo?

Páteční brigáda byla (zase!) něco nového. Už o půl sedmé jsem musela klepat kosu (proč je buď 35° nebo 15° a nic mezi tím?) před městským úřadem, neb jsem byla přidělena jako výpomoc při distribuci Novin. V tomto čísle jsem měla otištěnou i svou anketu a musela jsem se smát, protože už druhý rok za sebou tam mám článek právě v 13. čísle roku. A předtím dvakrát v jedenáctém. Náhoda? Ale vždyť víte (i když, asi ne...), že mám prostě ráda lichá čísla. :-D

Echt, on si někdo myslel, že během prázdnin bude více času? Nestíhám! 

Pravda, tentokrát se mi do rozvrhu nemísí studijní povinnosti, ale chci dohnat tolik záležitostí ohledně svých koníčků a domácích prací, že jsou mi prázdniny málo.

Ještě před maturitou jsem stihla absolvovat přijímačky na pedagogickou fakultu. Přihlášku tam jsem si podala spíše do rezervy, chci se na stejný obor (čj+zsv) dostat spíše na filozofickou fakultu. Moje kámoška R. měla stejný termín, tak jsme se radovaly, že přinejhorším se ve velkoměstě ztratíme spolu. :-D Narozdíl od fildy, která je v centru, byl totiž pajdák v končinách nám oběma neznámých. Pak se objevil spasitel (můj drahý) s tím, že nás doporovodit, protože do stejných míst dojížděl na přednášky angličtiny. Respektive dojel asi dvakrát - nejprve přesvědčit paní angličtinářku, že s FCE za A jsou to pro něj hodiny zbytečné (zvlášť, když 15 minut před angličtinou mu teprve končila jiná přednáška na druhém konci města), a podruhé na předtermín. Nicméně cestu si zapamatoval. :)

Když jsem šla k písemným maturitám, nebyla jsem nervózní, byť to byl první opravdový kontakt s monstrem nazývaným státní maturita (o Cermatu někdy jindy, to by bylo moc deprese najednou). Dva týdny nato jsem absolvovala první přijímačky, a znovu jsem byla vysmátá jak lečo. U ústních maturit jsem se nesmála, neboť jsem se chtěla tvářit patřičně důstojně (což se

Za týden při velkém štěstí zdárně projdu přijímačkami. Za dva týdny při troše štěstí dostanu výsledky maturitních slohovek a budu odejita ze školy. Nástup na VŠ, pokud se tam dostanu, očekávám v půlce září. Nejdelší prázdniny... co s tím časem, co mi spadl do klína? Kdoví, kolik času bude na VŠ. :)

 Během svaťáku (dobře, posledních tří čtvrtletí ve škole) jsem vytížena povinnostmi maturantky úspěšně bojkotovala úklid. Stálo mě to hodně sil, stále se zaměstnávat školou, abych měla alibi, proč mám na stole (později i na parapetě, poličkách, posteli a podlaze) větší a větší chaos až bordel, ale vyplatilo se to. Odmaturovala jsem nad očekávání dobře a na úklid jsem se vrhla až minulý týden.

 Akvárko jsme dotáhlal do konce. Dneska už mám rostlinky (na druhý pokus živé!), rybičky i potěr. Ano, během dvou týdnů mám i potěr. :-D

Jako malá jsem měla rybičky. V malém akvárku, s filtrem a umělými rostlinkami. Ze tří pavích oček jsem jich měla dvacet a bylo by jich ještě víc, kdyby je tak neutlačovali přemnožení vodní šneci. Celé roky jsem je takhle chovala a malý ekosystém vypadal spokojeně a dál se rozrůstal. Tato idylka pokračovala do doby, než se toho chopil můj velice nadšený otecko, přivlekl velké akvárko se vším možným vybavením a exotičtější druhy rybek - když mi to tak jde...

Pomřely. Pár týdnů jsme bojovali, ale nešlo to. Pomřely i další, už menší generace. A akvárko jednou mamka vylila a odklidila do sklepa, kde na něj sedal prach.