...se vzbudím a půjdu do školy s tím, že není konec (klasifikace). Půlku známek už mám uzavřenou. Teda aspoň myslím (a doufám).

Ano, už je to tady! Zapojené v mém počítači a přijímající data. Hoooodně dat. xD

Včera jsem dostala novou mp3. Ta stará, 1GB, už mi prostě nestačila. Tak mám 4GB.

Nejen ženy nebo muži, i většina obcí má své dny ^{*Jak intelignetní úvod xD*}. Stejně tak i naše městečko, nazývejme ho třeba Tlapkovem ^{*toto rozhodnutí nesouvisí s mým sebevědomím, nýbrž sklerózou*}. No a něco takového jsme si přece s holkama nemohly nechat ujít...

Mno, nevím, jestli se to dá nazvat léčbou, spíš se ze mě stal závislák. A to není nic zrovna prospěšného. Ve středu už můj kutloch připomínal spíš feťácké doupě. Eukalyptový sprej se mísil s výpary z rozbitého teploměru. Nos jsem měla rozedřený od šňupání nosního spreje a otírání šnuptychlem. Všude se válely hrnky od různých bylinných odvarů, vývarů a čajů. Na stole ležela v tabletách celá chemička... A mezitím jsem lítala já, cucala Klokanky, na kterých jsem si vypěstovala solidní závislost, svítila jsem jako uran nebo jiný radioaktivní prvek a chlamala se každé hovadině. Léčba mi šla viditelně k duhu xD

Naplánovaly jseme si s holkama na sobotu odpoledne, že někam vyjdem. To nebyl dobrý nápad. Nejenom, že bylo příšerné dusno, ale taková akce prostě nemohla zůstat bez následků...*

Tak, a je to za námi. Prodloužený víkend, celé čtyři dny volna. No a jak to vypadalo u mě?

Sobota začala vcelku fajn. Provedla jsem si na stole jarní úklid - vyhodila jsem několik vypsaných fixů, transplantací tuhy jsem vrátila několik prupisek do života a několika tužkám jsem zařídila ozdravný pobyt ve strouhátku. Vyhodila jsem ubrousky, které mám při ruce při čištění brýlí, papíry odtahala do sklepa, menší jsem hodila na hromadu určenou na spálení, větší včetně novin, které jsme s Katkou použily jako podložku pro Žužu, do pytle na tříděný odpad. Pak jsem se vrhla na prach. Smích mě přešel u poličky se sbírkou figurek psů. Zkuste si někdy po jednom otřít prach z 250 keramických, skleněných, plastových a jiných figurek.

Venku je konečně hezky (střídavě), ve škole nuda (stále). Duben za týden skončí, a co pak? Pak bude květen, přijde červen a prázdniny. Na základce bych byla natěšená, že už jen dva měsíce, ale letos se na prázdniny nijak zvlášť netěším. Možná je to tím, že se po celém Tlapkově objevila maturitní tabla, na nich několik mých známých (dcerou naší třídní počínaje a Katčiným bratránkem konče), po chodbách gymplu se kolektivně potloukají desítky lidí, kteří si užívají poslední společné dny, a pod vzducholodí, která zdobí hlavní "síň" naší školy, se objevil poutač na Majáles. Z toho vyplývá, že 7. (Grrr...) května na mě bude vychrstnuto několik kýblů vody a budu muset zaplatit výkupné a vstupné do našeho ústavu. Pak že je školství bezplatné.

Jako každý rok, i letos jsme na Velikonoční pondělí jeli na výlet. Tentokrát do Luhačovic pro dědou objednaný obraz. Blbější datum si asi zvolit nemohl, protože ráno bylo venku několik cm sněhu. Hm, a to nám začala před měsícem sezóna. Asi si místo kopaček koupím sněhule.

Tep se zvyšuje. Srdce bije prudčeji, jeho údery musí být slyšet v okruhu minimálně dvou metrů. Tlak a adrenalin stoupá. Nohy, konečně obuté v teniskách, jsu napjaté, připravené vyběhnout. Ruce se probírají kudrlinkami psí srsti. Rty odříkávají povzbudivá slova. Oči si prohlížejí trať, na kterou vzápětí vyběhneme.

Jsem zase zpátky na parkuru.

(Zkopírováno z www.blogtar.blog.cz. Holt se mi nějaký napínavý úvod nechtělo psát znova xD)