Blog už toho pamatuje dost - víc než já. Jsem ráda, že jste sem zavítali. A ještě radši, pokud se sem vracíte. :)

Mozaika ze života a myšlenek začínající učitelky, která se někdy (zbytečně) bojí, hloubá nad budoucností, dělá trapasy, sleduje a hraje tenis, pokouší se o vaření, přivydělává si, čte, plánuje, ráda hraje deskové hry, ale věčně nemá s kým, žije s poněkud potrhlou rodinkou a hlavně o tom všem píše. :-)

kaci: To je přesný! Úplně chápu tvoje pocity, já to takhle mívám celkem pravidelně, akorát ty dveře jsou zamčený dole, já musím 4 patra nahoru a odkládám střídavě dítě a veškerou tu bagáž k němu příslušející. Já u toho ale ještě nahlas a místy i sprostě kleju